Částečná resuscitace premiéra Topolánka

První dojem z dnešních událostí je jednoznačný: Paroubkova ofenzíva se zadrhla. Předseda ČSSD si to způsobil sám, příliš mu narostl hřebínek.

Ještě včera to s Topolánkem vypadalo opravdu bledě. Jednání o státním rozpočtu se zadrhlo, nebyl ani vrácen vládě, ani puštěn do druhého čtení. Vnitrostranická opozice v ODS mobilizovala: k dosavadním odpadlíkům se v kritice Topolánka přidali další poslanci a také odvolení krajští hejtmani, roztrpčení z porážky, kterou si aspoň zčásti zavinili svým alibismem: ve chvíli, když ČSSD ve volební kampani útočila na vládu, chtěli dělat, že jich jako regionálních politiků se to netýká. Tím projevili zároveň jistou hloupost i proradnost. V pozadí stojí Bém a Klaus, který se zúčastnil předvolebního mítinku ODS na Staroměstském náměstí. Jeho podpora je bezprecedentní a nestydatá, není to ovšem podpora strany, ale Béma a vnitrostranické opozice.

Dnes se vládě dařilo o něco líp: rozpočet napodruhé prošel do druhého čtení, návrhy opozice byly zamítnuty. A po dlouhosáhlé, otravné a místy vulgární rozpravě ztroskotal i čtvrtý Paroubkův pokus vyslovit vládě nedůvěru. Nikdo z přeběhlíků (od ČSSD) ani odpadlíků (od koalice) opozici nepodpořil, dala dohromady jen svých jistých 96 hlasů. A pokud by se snad ODS podařilo v druhém kole senátních voleb udržet si absolutní většinu v Senátě (což zdaleka není jisté), bude to znamenat jakousi Topolánkovu resuscitaci. Přesto pak bude on i vláda ve stavu oživlé mrtvoly. Jiří Paroubek měl dnes ve víru rozpravy podle serveru Idnes prohlásit: „nechceme krev, ale nepřipustíme, aby Mirek Topolánek dále experimentoval s občany.“ To zní nadějně – proběhne dnes v noci puč?

Dr. Rath, aby zmírnil nepříjemný dojem z neúspěchu opozice v hlasování o důvěře, prohlásil, že vláda nemá důvěru sněmovny, protože nemá většinu aspoň sto jedna poslanců, a měla by Sněmovnu požádat o důvěru. Problém je v tom, že důvěru Sněmovny nemá ani opozice, ta je na tom dokonce, jak se dnes ukázalo, o hlas hůře. V mezipásmu mezi frontovou linií se pohybuje sedm politicky nedefinovaných individuí, od nichž se obě strany mohou nadít toho nejhoršího. Proto vláda není schopna nic prosadit, ale opozice není schopna vládu svrhnout. Přízračné bytosti z mezipásma to nedovolí, právem se obávají, že by jim to v případných předčasných volbách obě strany spočítaly.

Premiér Topolánek na závěr slíbil Sněmovně sebereflexi. Vypadá to, že sebereflexe by mohla spočívat ve vykopnutí ministra Julínka, který shodou okolností jediný z vlády měl odvahu prosadit nepopulární opatření (a to se navíc, jak se zatím zdá, osvědčilo). Tady ovšem nejde jen o taktický manévr a o osobu jednoho ministra: pokud to Topolánek udělá, dostane se chtě nechtě do vleku ČSSD v záležitosti, kterou si ČSSD vybrala jako zásadní. A to by byla osudová chyba.

lidovky.cz 22. října 2008