Na posvátné naše palladium nám nesahejte

„S jakou frivolní surovostí urážejí náš národní cit, kterak namáhají svou duševní impotenci, aby zohyzdili, zlehčili a potupili kulturní práci našich předků… přišli jako cizí minéři, aby podryli naši společnost, aby odcizili ji svému původu, zohavili naše dějiny, zlehčili kulturní naši práci a otrávili, co zbylo z dávné lepší naší minulosti…“

„Cílem této aféry je spojenými silami všeho, co je v Čechách nízké, devastovat doma kulturu, literaturu a ničit lidi tím nejpodlejším způsobem, bez možnosti obhajoby a ospravedlnění. Připomíná to středověk.“

Podobnost obou citátů je na první pohled zarážející, ačkoli ten první (z článku Julia Grégra v Národních listech o těch, co pochybovali o pravosti Rukopisů) je o sto dvacet let starší než ten druhý (z pera Karla Steigerwalda), který dnes vyšel v MfD.

Pohled na dnešní novinové komentáře k „případu Kundera“ je tristní. Steigerwaldův hysterický výlev, kde se to hemží výrazy jako sprosťáci, fanatičtí moralisté s vlastními chatrnými základy, představuje nepochybně vrchol. Zajímavé jsou i úhyby: v Právu píše Kateřina Farná: „Příliš se neřeší fakt, jaká byla v padesátých letech společenská atmosféra, a že podobná hlášení a udávání patřily k běžné praxi.“ Neudává ovšem společenská atmosféra, ale konkrétní lidé, a těch, co neudávali, bylo i tenkrát nesrovnatelně víc, než těch, kteří udávali. Miloš Čermák v LN kritizuje špatnou úroveň článku v Respektu, protože prý je založen jen na jednom dokumentu. A Vladimír Bystrov (tamtéž) se vykroutil úplně nejlíp: je nepřípustné označovat Kunderu za agenta či konfidenta (za agenta ho ovšem nikdo neoznačoval) a jeho oznámení na SNB o tom, že se dozvěděl o návratu muže, který předtím emigroval, za udání. Je to dezinterpretace, z níž jde strach, protože se omezuje jen na osobní selhání a přehlíží mefistofelské mechaniky a postupů režimu, který ze svých věrných dělal mravní hyeny. Za všechno tedy může režim, mluvit o Kunderovi je dezinterpretace.

Vřískání pana Steigerwalda i úhybné novinářské manýry mají společné jedno: nemluvme o tom (buď vůbec ne, nebo teď ještě ne). Na to se bohužel nedá přistoupit. Dokument, který byl zveřejněn, stál za to, aby se s ním veřejnost seznámila. Média nejsou nástroj na pomlouvání poctivců, ale prostředek komunikace. Zatím se v nich ozývá hlavně křik Kunderových stoupenců, kteří chtějí všechno zamést pod koberec. Jen veřejná a věcná diskuse může ale (mimo jiné) ukázat, do jaké míry se vlastně tenkrát slavný spisovatel do problematické věci zapletl.

lidovky.cz 18. října 2008