Hej, Slované

Praslovanské sympatie jsou v české společnosti všeobecně a na „levici“ (ČSSD, KSČM) zvláště poměrně rozšířeny: vzpomeňme jen prosrbskou lobby u sociálních demokratů (Jaroslav Foldyna) a mezi komentátory Práva. Jsou to jakási rezidua panslavismu devatenáctého století, která u stran chlubících se internacionalistickou ideologií poněkud překvapí. Teď byly konfrontovány s tvrdou skutečností.

Za všechno mohou čeští fotbaloví „fanoušci“ (jak je něžně nazývají v tisku), kteří kdysi na nějakém ligovém utkání Sparty Praha vyvěsili transparent s nápisem „Mladič, Karadžič – držte se, Slovany nerozdělíte. Smrt EU.“ Poněkud přímočaré vyjádření, to by pan Foldyna nikdy neřekl a v Právu by to tak nenapsali. Co čert nechtěl, Spartě pak los přiřkl jako soupeře v poháru UEFA slovansky bratrské Dinamo Záhřeb.

Slovanští bratři našich „fanoušků“ z Chorvatska dali svou nespokojenost najevo už při utkání v Záhřebu, kdy nařezali sparťanské ochrance. Do Prahy přijeli zjevně s cílem povzbudit své fotbalisty a demonstrovat své národní zájmy. Odpoledne před utkáním vrhali na Václavském náměstí na své kolemjdoucí slovanské bratry dlažební kostky, v metru dostal na budku další slovanský bratr, protože mluvil rusky. Národní tažení vyvrcholilo na Staroměstském náměstí, kde chorvatští vlastenci močili na budovu radnice, napadli televizní štáb a hajlovali (konflikty s policisty se nepočítají, patří k fotbalovému rituálu a slovanské, případně národní ideje v nich tudíž nehrají roli).

Představy českých fotbalových rowdies o slovanské jednotě, zdá se, neobstály. Kdyby se obrátili na pana Foldynu či novináře z Práva, byli by jim vysvětlili, že Chorvati vlastně nejsou žádní pořádní Slované, jsou to (podobně jako Poláci) odpudiví katolíci a navíc ještě stáli v poslední válce před třiašedesáti lety na špatné straně. Tváří v tvář projevu slovanské nejednoty by to ovšem byla jen slabá útěcha.

Kromě toho se musím přiznat, že jakési porozumění pro to, že Chorvata rozpálí do běla heslo o Karadžičovi, Mladičovi a slovanské jednotě, mám. Samozřejmě, že už ne pro házení dlažebních kostek po chodcích v cizím městě.

Podstatná zkušenost pro české Praslovany je, že naši jižní slovanští bratři jsou poněkud temperamentnější než my a mají jakési problémy se vzájemnou komunikací i tenkrát, když hovoří skoro stejným jazykem. Bylo by tedy dobré tuto skutečnost nějak zabudovat do české fotbalově vlastenecké ideologie.

lidovky.cz 4. října 2008