Nad výsledkem rakouských voleb

Volby v Rakousku skončily úspěchem populistické krajní pravice. Je to důsledek jakéhosi selhání demokratické politiky, dlouhodobého spojení demokratické levice a demokratické pravice, stran, které by ve zdravém politickém systému měly soupeřit o moc. Místo toho se dlouhodobě udržuje pohodlná ctnost z nouze, která má devastující důsledky: socialisté a lidovci jsou odsouzeni k velké koalici a zároveň k tomu, aby postupně ztráceli na preferencích. Je to slepá ulička demokratické politiky.

Při povrchním pohledu se může zdát, že my jsme ne tom podstatně lépe: sládkovci před deseti lety zmizeli z politické scény (Zemanova ČSSD jim spolykala voliče), současné extrémní pravici se může o parlamentu jen zdát. Jenomže nacionalismus a populismus se přelil do velkých českých stran – a nejen to. Situace u nás je ve skutečnosti podobná jako v Rakousku, jen podstatně horší.

To, co v Rakousku znamenají pravicoví populisté, znamenají u nás komunisté a postkomunisté, KSČM a ČSSD. ČSSD má jen velmi málo společného se západními socialistickými stranami a se svou předúnorovou předchůdkyní. Po listopadovém převratu hledalo mnoho politických a ekonomických manažerů minulého režimu i spontánních stoupenců tehdejšího „socialismu“ nějakou novou politickou základnu, protože v budoucnost KSČ už nevěřili. Tak vznikaly strany jako LSU, HSD-SMS – a ovšem taky ČSSD. Strana prošla bouřlivým vývojem, přičemž Špidlův pokus o návrat k sociálně demokratickým tradicím byl nedůsledný a skončil katastrofickým neúspěchem.

I naši komunisté a postkomunisté jsou zatíženi nacionalismem a populismem. Jsou přitom podstatně silnější než jejich rakouský zrcadlový obraz, protože na české politické scéně úplně chybí demokratická levice. Sociální demokraté nemusí zvát KSČM přímo do vlády, stačí jim, když ji budou mít v záloze jako nástroj k vydírání případných koaličních partnerů. Jejich příchod k moci, který je nyní i díky marasmu občanské pravice v podstatě nevyhnutelný, bude znamenat hluboké proměny vnitropolitické situace i zahraniční politiky. Podstatná (na rozdíl od rakouské situace) je ruská karta. Rusko neznamená komunismus: znamená jen, stejně jako dříve, podstatně méně svobody a civilizace než Západ.

Rakouským populistům pomohl k úspěchu spontánní strach Rakušanů z jejich postkomunistických sousedů. Těžko se jim divit: nejde tu jen o import kriminality do Rakouska. Tyto země – a Česká republika v první řadě – za dvacet let předvedly, že si s nabytou svobodou (co si budeme povídat, my jsme ji získali zadarmo) vůbec nevědí rady. Není vyloučeno, že ji nakonec odhodí jako nepotřebnou hračku.

lidovky.cz 30. září 2008