Žijeme v policejním státě?

Ve včerejších Otázkách Václava Moravce se předsedové ČSSD a KDU-ČSL vyjádřili i k únikům materiálů z policejního šetření. Jiří Paroubek se pozastavil nad tím, jak se mohou takové věci dostávat do médií (zjevně my se to médiím mělo zatrhnout). Zároveň ovšem prohlásil, že informace jsou podle jeho názoru pravdivé,

Jiří Čunek zase (v souvislosti se „svým“ případem) vyslovil podezření, že policejní orgány občas pracují na objednávku, a to prý na objednávku žurnalistů. Tím se z ČR stává aspoň zčásti policejní stát.

Nakonec se oba pánové shodli s místopředsedou Bémem na tom, že materiály z tzv. případu Krakatice, které nyní „unikly“ do Mladé fronty Dnes, by měly být zveřejněny v úplnosti. Člověk se těžko brání podezření, že vědí, co v nich všechno je.

K tomu několik poznámek: samozřejmě to, že se odposlechy dostaly do médií, v pořádku není. Není to ovšem problém médií, ale policie. Jak by se média měla bránit zveřejnění, když jde o pravdivé informace? A proč je v tom případě policie drží u ledu?

Je těžké novinářům vytýkat, že ty věci dali k dispozici (ostatně podle serveru aktualne.cz jde v případě zmínek o pp. Tlustém i Langrovi o věci již dávno publikované, a tedy známé). To, co se dá médiím, a v tomto případě konkrétně Mladé frontě Dnes vytýkat, je, že zveřejnění je jen součástí politických hrátek, do nichž se zapojila účastí na organizované provokaci v případu Morava. I tak zůstává velká vina na tom, kdo kdysi případ zametl pod koberec. Dovoluji si vyjádřit nesmírně silnou pochybnost o tom, že to byla policie ČR.

Je absurdní, že by policie pracovala na objednávku novinářů. Pokud policie pracuje na něčí objednávku, bývá to objednávka politická, a často tak důrazná, že není v jejích silách jí nevyhovět. A média (v tomto případě MfD) jako objednavatel? Časté, ba u nás dokonce obvyklé je, že i média pracují na politickou objednávku. Třeba na objednávku hradního křídla ODS, uvádím namátkou jako příklad.

Není to samozřejmě trestné. Je to jen hnusné.

lidovky.cz 22. září 2008