Bém versus Topolánek

Nedělní Otázky Václava Moravce měly prazvláštní aranžmá. Zatímco za ČSSD se jich účastnil předseda Paroubek, ODS zastupoval první místopředseda Bém. Nestřetli se však spolu, Bém čelil sám moderátorovi pořadu, následoval sociálně demokratický lídr, jemuž dělal partnera předseda KDU-ČSL Čunek. Toho Paroubek tradičně pojednává jako čápa se zlomenou nohou, s jakousi lehce opovržlivou shovívavostí – kdoví, zda se v budoucnu nebude hodit jako koaliční partner. Krizi v ODS považuje šéf ČSSD za vnitřní problém té strany, měla by projít jakousi „katarzí“. Tato velebná neutralita je víc než podezřelá.

Místopředsedovi ODS kanul ze rtů jen a jen med. Situace je složitá, hlavní je trpělivost, ohleduplnost, takt a vstřícnost. Jen tak mimochodem naznačil, že do věci zase není až tak namočen, je to problém poslaneckého klubu, kde on nezasedá.

Topolánek dostal prostor v diskusním pořadu na Primě a podnikl frontální útok na Béma a Tlustého. Vypadalo to, jako kdyby se cílevědomě sžíval s šarží, kterou se mu snaží přiřadit Bém: politik, který ztrácí nervy (a není tedy na výši situace). Svým oponentům vytkl, že jsou s ním ve sporu už šest let a jsou stoupenci kuloárové politiky a opozičních smluv. Hned po volbách v r. 2006 prý překazili pokus o vytvoření trojkoaliční vlády. Pak nesouhlasili s tím, aby ve vládě zasedli Kalousek a Schwarzenberg. Komplikovali situaci během prezidentské volby a stojí teď za nejnovějšími aférami. Přitom aspoň ze strany místopředsedy Béma je to prý legitimní zápas o charakter ODS.

Jakkoli Topolánkova slova působí ve srovnání s tím, co plynulo z úst pana Béma v ČT poněkud hystericky, stačí si jen přečíst Bémův rozhovor v sobotním Právu (a doplnit ho tím Schwippelovým tamtéž), aby se člověk stal k předsedovi ODS podstatně shovívavějším. Bém se zastává (proti Topolánkovi) opoziční smlouvy a svému předsedovi vytýká „přílišnou velkorysost“ ke koaličním partnerům. Doporučuje jednat s Tlustým, Schwippelem a Ranincem, i když zároveň sám říká, že to asi Topolánek udělat nemůže a měl by za něj zaskočit předseda klubu Tluchoř. On sám prý hned v létě 2006 volal po volbách předčasných a po vytvoření menšinové vlády, která by k nim zemi dovedla. V této souvislosti jen zapomněl podotknout, že s tou menšinovou vládou a s předčasnými volbami by napřed musil souhlasit Paroubek, a vzhledem k tomu, že volební preference ČSSD byly tehdy v troskách, určitě by ta vláda dostala dva roky, během nichž by získala příležitost se pod Paroubkovou kontrolou zpoza kulis plně znemožnit. Cesta pana Béma tedy byla: předčasné volby prostřednictvím opoziční smlouvy, stačí si přečíst, co jsem k tomu v Událostech psal v době, kdy to bylo zvlášť aktuální, v listopadu a prosinci 2006. A za techniku, s níž tak pan místopředseda činil, obdržel tehdy od Událostí bobříka vyčůranosti. Poslanec Schwippel, duše méně komplikovaná, v témže čísle Práva tvrdí totéž co Topolánek, jen s opačným znaménkem: ve sporu s Topolánkem jde o zásadní ideový střet v ODS, střet o to, zda strana má hájit ideové principy nebo být stranou s flexibilním programem, stranou, jež se podvolí jakémukoli nátlaku. Proviňuje se Topolánek a Schwippel se proti němu dovolává samotného Klause. Jeho heslo zní: rehabilitace pravicových myšlenek.

Je zjevné že tu proti sobě stojí klausovská ODS, v niž verbální doktrinářství překrývá ochotu pelešit se kdekým, aby si zachovala podíl na moci, a proti tomu nesmělý a neohrabaný pokus nynějšího předsedy o rehabilitaci politiky jako způsobu komunikace – aspoň s tou částí občanského tábora, kterou Klaus svého času znechutil, a bez níž se česká demokratická politika nedokáže proti komunistům a postkomunistům prosadit. Topolánkovi lze vyčíst tisíc a jednu věc, problematické spolupracovníky, neschopnost formulovat v programu to, co prakticky provozuje, váhavost v pojmenování situace tak, jak je (proč tolik šetří prezidenta Klause?), ale v zásadní věci má proti svým oponentům pravdu. A celá slavná krize v ODS je jen jakýsi pokus o sarajevský atentát naruby: je zapotřebí za mohutné mediální podpory prohrát vlastní straně volby a pak to předsedovi, který se vymknul zpod kurately stranického guru na Hradě, spočítat.

21. září 2008