ARCHIV

Referenda v Čechách?

Jaksi automaticky se předpokládá, že hlas lidu je hlasem Božím. Toto přesvědčení se ztělesňuje v rostoucí popularitě institutu lidového hlasování – referenda. Tento trend je v některých oblastech nešťastný a nebezpečný.

Neexistuje důvod, proč by v některých případech nemohlo dostat přednost referendum před volenými zástupci. Odhadnout dobrou hlavu státu či politickou stranu, která nás nejméně oloupí na daních, svedou spíše zedníci než intelektuálové. Tzv. běžný občan má malý zájem o politické ideologie. Jeho volba tak bývá praktická a eliminuje více bláznů, než kolik by jich do vyšších pater moci propustili vzdělanci.

Jiným případem je však zahraniční či bezpečnostní politika státu. Tyto oblasti veřejného života vyžadují důkladné vzdělání, které veřejnost zpravidla nemá nebo ani, z důvodu nezájmu, mít nechce. V tom se však taková politika nijak zvlášť neliší od finančnictví nebo zdravotnictví. Důležitější je druhé specifikum. Úspěšná bezpečnostní či zahraniční politika státu vyžadují mimořádně chladnou povahu při mimořádné vášni pro národní zájem.

Faktem zůstává, že česká veřejnost nedisponuje ani chladnou hlavou, ani smyslem pro národní zájem. Přes desetiletí komunismu a sovětské nadvlády jsou stále za úhlavního nepřítele považováni Němci, zatímco masivní příliv ruskojazyčného obyvatelstva s držbou celých rozsáhlých lokalit (Karlovy Vary, jihozápad Prahy) vzbuzuje jen nepatrné otazníky. Nenávist k Němcům je pomalu, ale jistě doplňována nenávistí k Američanům. Důsledky těchto lidových nálad jsou zjevné. ČR nemá žádného spojence, na kterého by se v budoucích krizích mohla obrátit s vírou v účinnou pomoc.

České politické elity čelí těmto náladám s malou odvahou nebo je rovnou sdílejí. Ministerstvo zahraničí má slabé vedení. Národní zájem, stejně jako předchozí ministři, dosud úspěšně nedefinovalo. Svobodovy teorie o našem sebevědomí v EU je tak rovnou možné označit za frašku. Média, jimž by relativně nízká zodpovědnost měla umožnit statečnější jednání, si s politiky nezadají. Charakter Práva se od osmdesátých let změnil jen nepatrně. V MF Dnes si redaktor Mocek zřídil filiálku, která intenzivně prosazuje francouzsko-belgické zájmy. Říká tomu „evropský postoj“ a úspěšně si s ním v tomto deníku osobuje stále více místa. Česká televize je hlasatelem zmatené a nenápadité směsice levicových názorů, jejíchž jednotícím postojem je nadávání na současný Washington.

V této situaci je protěžování institutu referenda, o kterém sní různí lidskoprávní reformátoři, nebezpečné. Neboť veřejnost je ve věci národního zájmu podrobována smrtonosné kombinaci slabošství, dezinformace, či zájmu jiných státních celků. Tento koktejl, „říznutý“ výše uvedenými lidovými náladami, je pro referenda o zahraničněpolitických otázkách nejhorším možným základem.

Zdeněk Švácha