Podraz

Pan poslanec Tlustý přišel po volbách v roce 2006 postupně o všechny významnější stranické a vládní funkce. V pochopitelné snaze se znovu prosadit kolem sebe soustředil malou skupinku poslanců, která Topolánkově vládě výrazně komplikuje život. Je obtížně představitelné, že by si to (jako ostatně každá vláda v podobném postavení) nechala vláda a ODS jen tak líbit.

Reportér NOVY Kroupa sháněl divácky atraktivní informace o zákulisí české politické scény. Obrátil se i na Tlustého, ten si mu postěžoval na ústrky, jimž je v ODS vystaven, a nabídl se, že obstará důkazy. Na základě toho vznikl víceméně společný projekt: oba aktéři vytvoří „virtuální“ (rozuměj falešný) dokument o Tlustého rozmařilém erotickém životě. Ten pak bude nabídnut politikům (dovolím si předpokládat, že to měli být politici ODS a neměli to být zrovna pánové Raninec a Schwippel) a TV NOVA následně zmapuje a zveřejní, co s ním dotyční provedou. Za tím účelem vznikla fiktivní detektivní agentura, která měla falešné kompromitující materiály (podle toho, co píší v MFD, nešlo jen o ty snímky, ale o další informace o Tlustém) „vhodným objektům“ nabízet. Hlaváči (např. Topolánkův poradce Dalík) nenaletěli a v síti se ocitla jen malá ryba, mladý středočeský poslanec a Tlustého oponent Morava. Materiály promptně dodal redaktorovi MfD (jak a odkdy byla MfD s Kroupou domluvena, není jasné) a „agentuře“ místo zaplacení slíbil zakázku na další kompromitaci, tentokrát kverulující poslankyně SZ Zubové, s jejíž dcerou navázal blízké vztahy (tím chtěl poslankyni dostat „pod kontrolu“). Nad neslušností a stupiditou tohoto Moravova plánu zůstává rozum stát.

Všechno pak podle připraveného plánu s obrovskou ostudou prasklo. Morava se vznáší nad propastí politického a taky asi existenčního sešupu, a veřejnost je posílena v pocitu, že politici jsou svině. Závěr mi připadá příliš plošný a jednostranný.

Celý plán i jeho realizace velmi připomíná pěkný americký film s Paulem Newmanem Podraz. V tom filmu měla ovšem celá akce jakýsi morální motiv. To, co pánové Tlustý s Kroupou za asistence MfD vyprodukovali, vypadá ještě navíc jako případ nešťastného policisty, který se před časem pokoušel zpeněžit fotografie populárního hudebníka poté, co spáchal sebevraždu – s tím rozdílem, že fotografie nebyly falešné a policistu do případu nikdo nenavezl za tím účelem, aby ho zničil.

U pana Moravy je morální selhání naprosto jasné. Pokud jde o plán pana Tlustého, je třeba říci, že politik v jeho situaci má jistě právo se bránit, ale ne tak, že se snaží své protivníky vyhecovat k nejhoršímu. To, co udělal, není o mnoho méně problematické, než v Moravově případě. Zbývá úloha médií.

Premiér Topolánek se ptá: mají média právo používat zpravodajské prostředky? A tentokrát se ptá právem. Účastníci z profese se podíleli na provokaci, jejímž základem byla uměle vytvořená kauza. Je nepřípustné, aby se novinář spojil s politikem a účastnil se politických tahanic a hrátek s tím, že fakticky ovlivní praktickou politiku (pomůže Tlustému proti jeho oponentům a opozici proti koalici) a zároveň na tom taky sám něco vyzíská (totiž Téma a reputaci). Novinář má právo stranit tomu či onomu, ale měl by si zachovávat elementární odstup, což se v tomto případě vůbec nestalo, Kroupa i MfD se do „podrazu“ fakticky zapletli. Navíc jak se má čtenář či divák ubránit dojmu, že ta paralela s tajnými službami nejde dál, než říkal Topolánek? Podobné postupy přece tajné služby užívají, když chtějí nějakého hejla zmáčknout a donutit ke spolupráci. Nemohou si pak čtenáři myslet, že nejen politici, ale i pracovníci médií jsou svině? Stejně plošně a jednostranně? Bylo by profesní selhání, kdyby redaktoři MfD byli pana Moravu s jeho dokumenty prostě vyhodili s tím, že je na špatné adrese a ať se obrátí na nejbližší bulvár? Pan Tlustý ve vaně s dámou je z politického hlediska totálně nezajímavý. Zajímavý by byl (obrazně řečeno a jen jako příklad) např. pan Tlustý ve vaně s Paroubkem, jak se domlouvají na Topolánka.

Premiérovy nápady s tím, jak novinářům zatnout tipec, jsou samozřejmě legrační a neproveditelné. Proveditelná je jedna věc: je povinností lidí, kteří se v médiích angažují, hlasitě upozornit na to, co tento konkrétní případ s konkrétními lidmi znamená: mimo jiné také profesionální a morální selhání těch, co se na něm z médií podíleli. Což tímto činím.

Lidové noviny 9. září 2008