Není co oslavovat

Uplynulo šedesát let od úmrtí dr. Edvarda Beneše. Zemřel opuštěn a v izolaci, poté, co zradil všechny, kteří mu dali důvěru, a prodal ČSR Stalinovi. Pro spravedlnost je třeba jen dodat, že proti tomu, aby ČSR nespadla Stalinovi do chřtánu, mohl udělat pramálo. Jen při tom nemusel asistovat a dodávat tomu lesk jakési legitimity. Jakkoli to vypadá skromně, bylo by to tehdy a pro budoucnost znamenalo hodně. Bohužel, nestalo se.

Přečetl jsem si dnes v novinách, že kategorické soudy o Benešovi má právo pronášet jen ten, kdo se někdy sám ocitl pod podobným tlakem. To je velmi nespravedlivé vůči těm milionům normálních lidí, kteří mu dali důvěru, protože byli přesvědčeni, že dovede to, co od něho očekávali a co jim sliboval, udělat lépe, než by to dovedli oni, kdyby se dostali na jeho místo. To je princip demokratické politiky. Beneš je zklamal a zradil. Musí kvůli tomu držet hubu?

Benešovské oslavy se po listopadu staly demonstrací naší virtuální slávy. Dominují jim různé směšné stejnokroje (za všechny zmíním ty sokolské, s brky za čepicí) a plejáda našich čelných politiků, kteří si za falešnou měnu virtuální dějinné slávy kupují přední místa na žebříčcích popularity. Tentokrát dominovali český prezident a premiér. Oba se škorpili ve věci EU, ale to není podstatné: zároveň se totiž oba se shodli, že oslavenec byl velký státník. Jistě, dělal prý chyby, ale ty by dělal každý, kdo by dělal totéž, co dělal on. Nemluvme o nich.

Oslavujeme teď šikovného politického pleticháře, který se ve svých výpočtech dvakrát spletl. Místo spravedlnosti a slušnosti dával přednost silným strýčkům. První strýček, Francie, ve skutečnosti bohužel silný nebyl a v rozhodující chvíli nás upustil Hitlerovi do rypáku. Druhý, naši slovanští bratři z východu a jejich vůdce Josef Vissarionovič byli naopak silní až moc a bez problémů nás sežrali sami.

Kromě toho se Benešovi podařilo nás znepřátelit se všemi našimi sousedy (jistě, i sousedé na tom mají svůj podíl viny, ale my a Beneš taky) a za války a po ní vymyslil a spustil účtování s nacismem nacistickými prostředky.

Nebylo mu to nic platné: když si umazal ruce od krve a zradil všechny, co se zradit dali, byl ruskými mocipány odkopnut do koutka jako nepotřebná hračka.

Hanba jeho památce.

lidovky.cz 4. září 2008