Nikdo ho nemá rád

Jiří Paroubek věnoval má maličkosti (přesněji řečeno mému rozhovoru pro Respekt č. 32) pozornost v rámci rozsáhlejšího článku o tom, jak mu všichni (od Haló novin po Mladou frontu dnes) ubližují. Mám dokonce dojem, že to kvůli tomu mému rozhovoru psal, ale to se možná přeceňuji. Jeho argumentace je drtivá: jsem samozvaný politolog a likvidátor jedné politické strany. K tomu podotýkám, že v době, kdy ekonomickým náměstkem RAJ mohl být kdekdo, se politologie nestudovala ani neprovozovala, a pokud by se byla studovala nebo provozovala, nebyli by signatáři Charty žádáni. (Proto o panu Paroubkovi nemohu tvrdit, že by byl samozvaným ekonomickým náměstkem RAJ). Politickou stranu jsem nelikvidoval, ale zakládal, a to v době, kdy byl pan Paroubek ještě normalizačním manažerem třetí kategorie, tj. začátkem listopadu 1989. Je pozoruhodné, že v Právu mu jeho lítostivý text otiskli nikoli jako článek, ale jen jako placenou inzerci: bylo to snad celé (nejen ta pasáž o mně, ta by jim jistě nevadila) i na ně moc? Abych pana Paroubka aspoň částečně odškodnil za výdaje, které kvůli mně (nebo taky kvůli mně) měl, dávám jeho placenou inzerci zadarmo k dispozici čtenářům v Událostech – zároveň s mým rozhovorem z Respektu, aby čtenář věděl, co předsedu ČSSD tak rozzlobilo.

Proč tolik nenávisti

Po deseti dnech prožitých na cestách západní Evropy a zejména při poklidném koupání a procházkách po Azurovém pobřeží jsem se vrátil domů. Pro méně otrlého politika, nežli jakým musí být v této zemi předseda sociální demokracie, pokud tato strana před důležitými volbami výrazně vede v průzkumech veřejného mínění, by ovšem způsob psaní prakticky všech tištěných médií byl výzvou k okamžité dobrovolné emigraci.

V tzv. levicovém tisku na mě hledělo v Právu (a podobně v části sítě deníků Bohemia) antiparoubkovské tričko s nápisem „Paroubek škodí lidem“. Tato naprosto „spontánní“ aktivita lidí (tričko se rozdává zdarma) získává na Sázavafestu podporu tisíce lidí, dozvídám se z Práva. V komunistických Haló novinách se celkem roztomile a nenuceně používají termíny jako například „chorobné výlevy páně Paroubka“ a zdrcující kritice je podrobována v duchu nejlepších komunistických tradic nikoliv politika pravice, ale renegátští sociální demokraté: „A ČSSD? Totéž v bledě růžovém. Srovnejme jen jejich osmileté vládnutí, volební program, Agendu 2010, jíž se chtěla vetřít do koalice s ODS…“ Gratuluji komunistům, vše kolem nás se mění, ale jejich slovník zůstává stejný. Jen tak mimochodem, soudruzi, za osm let vlád sociální demokracie došlo k růstu reálné mzdy o 43%. Kolikpak asi v naší zemi vzrostla reálná mzda za 41 let vlády komunistů? Řekli to už soudruzi někdy? Asi to moc k chlubení není, že?

Ale přejděme k těm opravdu vrcholným špílcům! Samozvaný politolog a likvidátor jedné politické strany B. Doležal zašel dokonce tak daleko, že tvrdí: „pokud by se Paroubkova sociální demokracie dostala k moci, došlo by, když to přeženu, na změnu režimu“. Chápu to tak, že ČSSD, která přivedla zemi do NATO a EU, zajistila její bezpečnostní a ekonomické zájmy a tím tedy prosperitu a růst životní úrovně, jako vlastně nikdy žádná strana v českých dějinách, chce směřovat stát někam do severní Koreje či na Kubu. Chápu, že byla tropická vedra, no ale přečíst si rozhovor toho pána v Respektu je nezapomenutelný zážitek.

A co MF Dnes? Jak by ta mohla zaostat. „Společenská atmosféra honu na šibaly“ (rozuměj kauzy biolíh, V. Jourová – zatčení protagonistů těchto pseudoafér), kterou jsem prý „rozpoutal“ já. Tedy, já jsem – s plukovníkem Kubicem k ruce – připravil obludné policejní provokace, ve kterých před dvěma volbami v roce 2006 byla vykonstruována nezákonná trestní stíhání!? Pokrytá dokonce i okamžitým a bezpredecentně teatrálním vzetím do vazby, o jejímž uvalení rozhodují nezávislí soudci! Policisté z Kubiceho útvaru ÚOOZ chtěli účelově poškodit ČSSD před volbami, to byl jediný důvod těch kauz. Já jsem tomu chtěl zabránit, minimalizovat škody ve veřejném mínění.

V Lidových novinách se rovněž píše o tom, že bych se měl omluvit V. Jourové. Připomínám v této souvislosti, že sdělovací prostředky s rozkoší zveřejnily několik hodin před komunálními volbami řízený únik části výslechu V. Jourové pořízený policisty z ÚOOZ. Jestli já bych se měl omlouvat V. Jourové, média by se před Jourovou musela plazit v pokorné proskynézi a (dnes již naštěstí bývalí) policisté ÚOOZ by měli hromadně spáchat harakiri (tito pochopitelně obrazně).

Pokud bych neexistoval (a deset dní jsem na dovolené vyvíjel opravdu jen minimální činnost), musely by si mě např. právě Lidové noviny asi vymyslet. Tedy vytvořit to zvláštní monstrum skrývající se pod etiketou „Paroubek“, na které neustále útočí Pan Klíma v článku v Lidových novinách, jehož obsah jsem sice nepochopil, ale aby opepřil svůj chabý duševní výkon, píše o mně doslova: …“vykřikuje Paroubek…Když teď provozuje s rodinou Kočků tu pouťovou lochnesku.“ Bulvár, až na Blesk, zůstal tentokrát v klidu. Jak se zdá, „seriózní“ média jej však plně nahradila.

Co říci k těmto duševním exhibicím? Smyslem těchto slov je galvanizovat vcelku prázdninově klidnou českou společnost před volbami. Vést ji k přesvědčení, že v této zemi existuje politický arciďábel, horší nežli komunisté, připravující dokonce změnu režimu (o tom jsem podle všeho přemýšlel na francouzském Azurovém pobřeží). A jak je zřejmé ze „spontánnosti“ výkřiků médií od leva napravo zveřejněných v monitoringu v pondělí, podpořených výlevy nyní „přesvědčeného demokrata“ Šloufa (co na tom, že jde o starorežimního komunistického aparátčíka, na kterého se vztahuje lustrační zákon), nejedná se o nic jiného, nežli o cílenou kampaň. O cílenou kampaň a štvaní proti předsedovi ČSSD. A to si dovolím tvrdit, že je „jen“ dělostřelecká příprava toho, co ještě přijde.

Všem svým „přátelům“ udělám radost. Budu si v tom čase, který zbývá do podzimních voleb, všímat jen skutečně politických témat, která zajímají české občany – voliče. Jen tak se mohou naplnit prognózy, že sociální demokracie vyhraje na podzim krajské volby a vykročí cestou k revizi tzv. „reforem“ Topolánkovy vlády.

Jiří Paroubek