Zrádce

Místopředseda ČSSD Sobotka uveřejnil na svém blogu v aktualne.cz poněkud kacířský text pod titulkem „Gruzie do NATO? Ano!“ Nepochybuje o tom, že záminku ke konfliktu dala Gruzie, ale vstup Ruska na území nezávislého suverénního státu přirovnává k Afghánistánu, někdejší ČSSR anno 1968 a Maďarsku z roku 1956. Upozorňuje na to, že Rusko usiluje o obnovení svého někdejšího globálního vlivu. Gruzie má ovšem právo na skutečnou nezávislost. Sobotka se zároveň distancuje od „stoupenců nové studené války“ v Evropě i v USA a zdůrazňuje, že podle jeho názoru cesta vede přes trpělivé vyjednávání EU a NATO s Ruskem.

Stanovisko pana Sobotky se odlišuje od stanoviska předsedy Paroubka, který ovšem v této záležitosti nepovažoval za taktické nést vlastní kůži na trh a nechával za stranu hovořit neohroženého a užitečného id-ealistu Zaorálka. Sobotka se také následně snažil uhlazovat hrany možného konfliktu: „naše“ názory (nehovoří v ČSSD sám za sebe!) neopustily základní pozici, kterou drží ČSSD. Gruzie musí samozřejmě splnit všechny podmínky členství, pak ovšem má na to členství právo.

To je pozoruhodní věc: pan Sobotka je samozřejmě něco jiného než pp. Melčák, Pohanka, Wolf ad. Je na to v rámci ČSSD příliš mocný, taky příliš inteligentní a řekl bych, i příliš slušný, aby se bez remcání smířil s vyčůraným stanoviskem vedení strany. A dospěl k názoru, že si toto stanovisko může a musí dovolit.

Za paroubkovskou ČSSD se dal do boje Alexandr Mitrofanov v dnešním Právu. Jeho svěží textík se nezabývá tím, co Sobotka dělá, ale proč to dělá. Důvodem nemůže být v žádném případě ani právo na svobodu projevu, ani nedomyšlenost, na to je Sobotka moc inteligentní (dobře musí vědět, že Gruzie do NATO nepatří), takže to dělá schválně. Chce nepochybně oslabit rodnou stranu. Dosáhnout toho, aby ve volbách neuspěla, A pak dosáhnout Paroubkova svržení. Ve chvíli zásadního střetnutí se přidal k ODS a projevil stoprocentní solidaritu s americkými imperialisty, pardon „spojenci“.

Projev pana Mitrofanova je poněkud předčasný, měl by správně zaznít až při procesu s renegátem Sobotkou. Těžko se zbavit dojmu, že svůj text předem konzultoval s nějakým povolaným odborníkem, např. S paní Polednovou-Brožovou. Zároveň mi pan Mitrofanov působí velkou potíž: už delší dobu bojuji intenzivně s pocitem, že (abych obměnil okřídlený Palackého výrok) kdyby ho nebylo, musel by si ho pan Putin vymyslit. A daří se mi to čím dál tím míň.

lidovky.cz 29.srpna 2008