Náhražka za spravedlnost

O Jiřím Čunkovi prý vznikne film. Bude to dnes módní žánr „hraný dokument“. Hlavní hrdina spolupracuje, protože mu dle jeho vlastních slov nic jiného nezbývá. Dobře mu tak, zavinil si to sám. Scénář tvoří Radim Procházka a publicista Petr Fischer. Získali prý grant od státního fondu pro podporu kinematografie. Protagonisty příběhu, který psal život, budou hrát herci – původní představu, že by aspoň někdo mohl hrát sama sebe, autoři zavrhli.

Je tu pouze jeden problém: totiž, jak praví scénárista, „že pořád není moc jasné, jak to bylo doopravdy“. Proto není vyloučeno, že filmová varianta životního příběhu pana Čunka bude mít víc verzí. Možná by diváci měli během promítání hlasovat, kterou by preferovali. Pokud jde o předsedu KDU-ČSL, říká druhý scénárista: „Ten film nemá ambice odpovědět na otázku, zda je vinen nebo nevinen, my nejsme soudci. To rozhodnutí si musí udělat divák sám, až půjde z kina.“ Což je trochu pokrytecké, scénárista ho tu a tam nenápadně postrčí, jinak to ani nejde.

Zvláštní je, že se nám tu nabízí jakési náhradní řešení. Normální postup by byl: politik se dostane do podezření. Kompetentní rozhodnout jsou „orgány činné v trestním řízení“. Když se šetřerní dostane do určité fáze, nezbývá politikovi, než se z politiky dočasně stáhnout. Dočasnost bývá v těchto případech velmi podobná trvalosti. Když se k tomu politik nemá, měli by mu kompetentní kolegové rázně pomoci. Celé dění provází řev opozice (to je její svaté právo).

Pokud účastníci příběhu, který píše politický život, selžou, stává se z příběhu postupně artefakt. Probírá se v intelektuálních salónech i u hospodských stolů. Nakonec vzniká scénář a dílo.

Tím bohužel dochází k porušení některých zásad elementární slušnosti. O živých lidech se zpravidla netvoří filmy, a už vůbec ne proto, abychom si z nich dělali šašky a ještě se tvářili, že to necháváme na divácích. Že si to účastníci a skuteční tvůrci příběhu, který psal život, způsobili sami, je málo sporné, ale zároveň vedlejší. Důsledkem politické aféry, jejíž účastníci selhali, bude obludná šaškárna, maskovaná jako umění. Slabá náplast na to, že spravedlnosti nebylo umožněno, aby se jí dostalo zadost.

lidovky.cz 31. července 2008