ARCHIV

ODS podlehla vlastní propagandě

Politické strany by ve vlastním zájmu neměly otrocky věřit propagandě, kterou vedou proti svým konkurentům, mohou se dostat do nesnází. ODS se dokázala přesvědčit vlastními řečmi o propastné špatnosti vládní propagace vstupu do EU natolik, že si dala záležet, aby z jejích řad znělo najednou ano ano i ne ne, vedení strany se vyjádřilo až na poslední chvíli, a všichni zjevně věřili, že stačí složit ruce do klína a čekat, až jim Špidla i se zvoraným referendem spadne jako zralá hruška přímo do klína. Koalice byla v posledních měsících neúspěšná, bude tedy neúspěšná i v tomto případě.

Jenže co čert nechtěl: výsledek referenda sice není takový, abychom ho čtrnáct dní s jásotem oslavovali, ale rozhodně se ani trochu nehodí jako klacek na vládu. A protože i v politice platí nedáš – dostaneš, nezkompromitoval se Špidla, ale ODS. Ukázalo se, že přes patetické řeči o národních zájmech není schopná národní zájem rozpoznat a táhnout za jeden provaz se svými oponenty ve věci, v níž se na Slovensku dokázali s vládou solidarizovat i Mečiar a komunisté. Pod národním zájmem se v ODS rozumí zjevně jen šovinismus a tažení proti Benešovým dekretům. Vedli sice kdysi apartní řeči o tom, že zpětné zrcátko v autě nesmí zakrýt pohled dopředu, ale ve skutečnosti je pro ně minulost důležitější než budoucnost. V důsledku toho si ODS, místo aby si uvolnila ruce, jimiž by po neúspěchu referenda mohla bít vládu po hlavě, uvolnila hlavu, aby ji mohla vládní koalice namydlit. Není to úplně šťastné, protože střízlivé tóny, které ODS čas od času do debaty o evropské integraci vnáší a které nepostrádají racionální jádro, teď zaniknou v radostném vřískání Nadějí, Cest změny a celého varieté resuscitované „občanské společnosti“.

Před ODS stojí staronová otázka: co s „euroskeptiky“ (Langer, Říman), kteří stranu svým deklarovaným „ne“ EU dost poškodili, a jak upravit další vztahy ke svému guru na Hradě, který se znemožnil natolik, že se dosud nezmohl na delší souvislé vyjádření.

Možná, že jde jen o epizodu a že budoucí vřava kolem reformy veřejných financí dá na tento trapný faux pas zapomenout. Nicméně: do zápasu o reformu vstupují vláda a premiér v posílené pozici, kdežto ODS si uřízla ostudu.

15. června 2003