Dvojí profilace Strany zelených

Strana zelených se v poslední době profiluje především na dvou problémech: na americký radaru a energetice. V obojím panuje ve straně na její zvyklosti jakási sice málo artikulovaná, ale přesto postřehnutelná jednota. „Liberální“ křídlo předsedy Bursíka se od stranického fundamentu odchyluje buď velmi opatrně, nebo taky (v energetických otázkách) vůbec ne. Přitom v otázce radaru i energetiky nastal v posledních dnech jakýsi pohyb. Za zmínku stojí dnešní vystoupení ruského velvyslance Fedotova v ČT a páteční zveřejnění předběžných závěrů tzv. Pačesovy komise.

V obou věcech drží zelení fundamentalisté, kteří mají, jak se zdá, v orgánech strany s výjimkou nejužšího vedení lehkou převahu, svého předsedu pevně pod krkem. Přitom povaha obou problémů je z politického hlediska odlišná.

Radar odmítá velká část české veřejnosti; že by však „protiradarová“ profilace přinesla zeleným růst preferencí, se nedá čekat, ti, kteří radar nechtějí, se vzhledem k obojakému postoji vedení raději obrátí k osvědčeným firmám: k ČSSD a KSČM. Taky lidový odpor k radaru není radno přeceňovat, není to záležitost, kvůli které by lidé byli ochotni jít na barikády, na což si různí narudlí a docela rudí exhibicionisté už několikrát trpce stěžovali. Ruský velvyslanec nasadil dnes v televizi oblíbenou ruskou notu, vyhrožování (je třeba přiznat, že to dnes Rusové umějí už o něco líp než před čtyřiceti lety). Ruská vláda prý po podpisu a ratifikaci smlouvy o radaru mezi USA a ČR učiní adekvátní opatření, aby si zajistila adekvátní úroveň bezpečnosti (o bratrské pomoci tentokrát ani zmínka). Zároveň dal velvyslanec najevo, že jediná pro Rusy přijatelná kontrola je neustálá přítomnost ruských inspektorů na základně.

K ruskému postoji je třeba říci:

Za prvé: jaderný terorismus je nebezpečí, které v dohledné budoucnosti bezprostředně hrozí: rozumí se situace, kdy zaútočí někdo, jehož totožnost, respektive ty, kdo mu útok umožnili, nebude možné rychle a přesně zjistit, což velmi komplikuje účinnou odvetu. Protiraketová obrana je v takové situaci jediná naděje, a argument, že není stoprocentně spolehlivá, může vznášet jen úplný blb nebo demagog.

Za druhé: útoky tohoto typu nebudou zaměřeny v prvním plánu proti Rusku a Číně, protože hlavním nepřítelem východních teroristických uskupení jsou USA, Izrael a Západ všeobecně.

Za třetí: Rusko si zjevně podobně jako na počátku druhé světové války slibuje, že oslabení Západu by mu znovu otevřelo možnost upevnit svůj vliv na územích, které bylo po porážce ve studené válce nuceno vyklidit. Proto je v jeho zájmu blokovat veškeré pokusy Západu o účinnou protiraketovou obranu.

Za čtvrté: Pokud jde o odvetná opatření, která nyní naznačil velvyslanec Fedotov, není se čeho bát. Pokud bude Západ jednotný, pokud naše vztahy s ním a zejména s USA budou bezproblémové a pokud navíc bude na našem území umístěna americká vojenská základna, mohou na nás mířit klidně všechny rakety, které Rusové mají: nezaútočí na nás, to není styl jejich imperiální politiky. Tam, kde jde o agresi, troufnou si jen na oslabené, osamělé kusy, a i tehdy se občas spletou (Finsko).

Za páté: trvalá ruská přítomnost na americké radarové základně je pro ČR nepřijatelná. Protože by vygumovala výhodu, plynoucí z amerického angažmá v ČR a zároveň by tím ČR de facto akceptovala, že Rusové mají nadále právo uplatňovat v oblastech, které kdysi patřily k jejich koloniálnímu impériu, své mocenské zájmy.

Za šesté: pro ČR by měly být ovšem bez problémů přijatelné občasné inspekce ruských expertů na základě dohody. Takové kontroly bohatě stačí k tomu, aby se Rusové přesvědčili, že zařízení není namířeno a používáno proti nim (což ostatně moc dobře vědí).

Stanovisko Strany zelených ve věci radaru je absurdní a málo konzistentní. A veřejnost zřejmě slyší na hloupé řeči Václava Klause a jeho okolí o státní suverenitě. Měli bychom si uvědomit, že na to, být suverénní vůči Rusku, bez spojenecké podpory absolutně nemáme. Tak je to na světě zařízeno, že jsou slabí a silní jedinci a slabé a silné země. Být slabý není hanba: hanba je být slabý a blbý.

Druhá zásadní věc jsou problémy energetiky. Zde je Strana zelených v současné době v postavení jakešovského kůlu v plotě. Nemá ani podporu veřejnosti (podle průzkumů veřejného mínění skoro dvěma třetinám obyvatelstva rozvoj jaderné energetiky nevadí), ani žádného relevantního politického uskupení. Snad u vědomí této skutečnosti vyslalo vedení strany do televizního pořadu místopředsedkyni Kuchtovou, hlavu vnitrostranického odboje, aby se tam znemožnila. Kuchtová kritizovala, podobně jako předtím Bursík, Pačesovu komisi, o jejíž zprávě byla řeč, za „špatnou metodiku práce“: přišla s dílčími výsledky, bez oponentních posudků a výzkumů. Jinými slovy, závěry jsou na vkus zelených příliš málo obojaké. Přitom strategie blokovat v dnešní rozjíždějící se energetické krizi zároveň jadernou elektrárnu i rozšíření těžby uhlí je sebevražda.

Jak vypadá dnešní zelená politika? Strana je rozvrácená a vyčerpává se v nepřehledných vnitřních třenicích. Pokud je o radar, je zjevné, že většina strany je zásadně proti, pouze v nejužším vedení převládá jakési opatrnictví (jaké stanovisko zaujme místopředseda Liška, neví nejspíš ani on sám). Strana se staví v souladu s míněním většiny veřejnosti proti životním zájmům země. To je možné, lid se může mýlit, a i v tom případě by měl politik umět rozpoznat a upřednostnit zájem státu. Pokud jde o energetiku, je strana v podstatě jednotná a jde čelně proti zájmům země i proti většině veřejnosti. I kdyby někdo z vedení, dejme tomu předseda, chtěl, proti základům zeleného koránu nemůže ani škytnout.

Závěr je jednoznačný: co s takovou stranou!

6. července 2008