Pokus o bilanci

Toto je pokus jakési shrnutí revolučních událostí, které proběhly od úterka od 13.00 hod. do úterka 14.00 hod.

Nejprve osobní zkušenost: je velmi málo reprezentativní, protože jsem jí nabyl v Praze (bašta české pravice) a za hodinu jsem toho moc nestihl. Jediný úkaz vymykající se z rámce normálního všedního dne, který jsem zaznamenal, byla akce asi čytřiceti kraválistů na Pavláku. Tramvaj, kterou jsem jel (tramvaje jezdily normálně) zdrželi asi o pět minut. To je v těch místech běžné.

Za druhé, účast: informace, které podávají odborářští bossové, jsou směšné: nejprve vykazovaly stoupající trend a vyšplhaly se až na milion, pak velký šéf Štěch připustil, že práci přerušila asi třetina, ostatní sympatizovali. To je ve válečnickém pojetí střetnutí dvojhlavého orla ČSSD plus odbory s vládní koalicí totéž, jako kdyby někdo řekl: z milionové armády bojovala třetina, ostatní je podporovali stužkami, peticemi nebo blíže neurčeným polobojem. Zejména nad účastí lékařů a zdravotnického personálu visí obrovské otazníky. V Právu píší, že „stávka se netýkala praktických a ambulantních specialistů“, přičemž správná a slušná formulace by měla znít: praktičtí a ambulantní specialisté nestávkovali.

Praktické poučení pro odborové bosse: to, oč se mohou opřít, jsou strojvedoucí. Pokud jich získají na svou stranu aspoň dvě stě, dokáží na blíže neurčenou dobu dokonale paralyzovat celou železniční dopravu v ČR. Čili: celonárodní generální stávka, jíž se zúčastní Paroubek, Štěch a dvě stě strojvedoucích, může dokázat divy.

Revoluční nálada v řadách stávkujících: vycházím z toho, co píší noviny, především Právo. „Účast ve stávce je dokladem naštvanosti na vládu.“ (velký šéf Štěch). „Vláda nejde s lidem, ale proti lidu. Ať jde do háje.“ (prostý pracující, kde jsme to jen slyšeli). „Ale paní, my stávkujeme přece i za vás. Copak vám nevadí, co se v téhle zemi děje a jak se zdražuje.“ (Jiný pracující. Pokud stávkuje i za mne, měl by se mne předem dovolit). „Nový zákoník práce nám nepřeje“ (tento pracující nechce jít proti zaměstnavateli, mohl by ho vyhodit, ale proti vládě, která ho vyhodit nemůže. Nový zákoník práce je ovšem dílem Paroubkovy, ne Topolánkovy vlády). A zase jiný: „Chci, aby si naše vláda všimla, co si myslí lidé o jejích reformách a co se děje ve společnosti.“

Jak je vidět, jde vesměs o fráze vyprodukované Paroubkovým braintrustem. Vládo všimni si, pokud si nevšimneš, zameteme s tebou. Zatím je jich, jak se zdá, trochu málo. To nemusí vadit, pokud těm ostatním je všechno fuk.

A nakonec aspoň jedna dobrá zpráva. Podle ekonomických expertů bude ekonomický dopad stávky na české hospodářství minimální. Připomíná mi to situaci v zimě 1979, když udeřila ukrutná zima a ochromila české hospodářství. Prý se díky tomu výrazně ušetřilo.

lidovky.cz 25. června 2008