Velký bratr se dívá!

Summit Evropské unie došel dnes k závěru, že proces ratifikace Lisabonské smlouvy má pokračovat. Češi si vynutili dovětek, že v jejich případě je proces ratifikace pozastaven až do rozhodnutí Ústavního soudu. Tato obezlička byla zjevně kompromisem mezi „euroskeptiky“ a „eurorealisty“ v ODS. Prohlubuje ústavní krizi v ČR, protože to, co politika nezvládá, a je toho čím dál tím víc a čím dál tím důležitějšího, nakládá se na bedra Ústavního soudu. Je jen tázkou času, kdy bude jeho důvěryhodnost touto vyčůraností politiků zničena.

České vládě se tímto tahem povedly dvě věci. První je praktická: až do podzimka se může vymlouvat a zároveň doufat, že mezi tím se všechno i bez ní nějak vyvrbí. Druhá je spíše nepříjemná: problém dopadne na EU plnou vahou v době českého předsednictví. Vláda, která si zakládá na tom, že není ani ryba, ani rak, a je přitom v Evropě s tímto málo zásadním stanoviskem víc než v menšině, bude, jak píší se zlomyslnou radostí v dnešním Právu, „pod lupou“. Velký bruselský bratr se dívá, tak se koukejte snažit, holomci.

Podotýkám, že další integraci EU považuji za nutnou a Klausovu představu o tom, že se změní v jakési evropské mini-OSN, za směšnou. Problém je, zda právě integrace, s níž přichází Lisabonská smlouva, je to pravé. Není vyloučeno, že vyžaduje korekce, a je praktičtější je řešit tím, co čeští nacionalisté považují za nejhnusnější ze všech politických hříchů, totiž pozdější revizí. Jinak hrozí, že v této pestré společnosti nebude přijato už nikdy nic.

Zároveň je nepřípustné stavět se k Irsku jako k někomu, kdo se ve slušné společnosti nahlas upšoukl, a teď by to měl koukat napravit (i kdyby tomu tak nakrásně bylo, jak se dá upšouknutí napravit?) Je komické, když po „reparátu“ rozhodnutí volají zrovna ti, pro něž je referendum, prvek přímé demokracie, základem svobodného politického rozhodování. Zdá se, že zastupitelská demokracie má své výhody, většina relevantních irských politiků by byla řekla „ano“, a svalovat na ně vinu teď že lid dostatečně nezmanipulovali k témuž, je nebetyčná drzost.

Z toho hlediska udělala česká diplomacie dobře, když se odmítla pokrytecký apel na co nejusilovnější pokračování v ratifikaci, jehož zjevným, leč zamlčeným cílem je dostat Irsko do presu. A učinila tak s poukazem za to, že tlak je v této situaci „kontraproduktivní“.

Problém s irským referendem není jen problém Irska. Je to problém celé Unie, a padne na bedra české vlády, které říci „ano“ chybí odvaha před domácími oponenty, a říci „ne“ chybí odvaha před partnery z EU.

lidovky.cz 20. června