Vláda v ohrožení

Premiér Topolánek se o víkendu několikrát vyjádřil k příštímu osudu své vlády. To, co řekl, lze v podstatě shrnout do třech bodů. Za prvé, vzhledem k situaci v koalici je třeba uvažovat i o jejím možném předčasném konci, pokud nebude schopna plnit svůj reformní program. Za druhé, v takovém případě je ochoten uvažovat i o menšinové vládě. A za třetí, představitelné je i to, že vláda padne a bude vládnout nějaká úplně jiná.

Poslední dva body je logické spojit a doplnit: jediná menšinová vláda, která je v této situaci představitelná, je menšinová vláda Jiřího Paroubka s přeběhlíky (Tlustý, Hovorka, Zubová ad.) a s podporou komunistů. Tedy úplně jiná vláda než ta nynější.

Mirek Topolánek je zvlášť v poslední době v médiích terčem kritiky, kterou je obtížné označit za neoprávněnou. Při vytváření vlády upřednostnil taktické opatrnictví a postavil ji na podpoře dvou poslanců, které je obtížné označit jinak než jako přeběhlíky. Nedokázal se včas a rezolutně zbavit Jiřího Čunka. Má sklon chovat se neodpovědně a výstředně: mám na mysli jeho různé podezřelé a nákladné výlety a klackovité pubertální chování.

Byl bych jen velmi nerad, kdyby se pro tyto většinou zcela oprávněné výhrady zapomínalo na věci přinejmenším stejně zásadní:

ODS se pod jeho vedením po volbách ukázala být schopnou vést dialog a spolupracovat s malými stranami, od nichž ji od sarajevského atentátu dělila propast nedůvěry. Bylo překonáno sarajevské trauma. To, že se u partnerů často nesetkal s dostatečnou vstřícností, není jeho problém.

ODS usiluje v koalici o zcela zásadní věci (řadím je podle jejich váhy): za prvé, americký radar (zásadní otázka euroatlantické orientace české politiky). Za druhé, vyrovnání s církvemi, velkorysý pokus, jak upravit soužití agresivně nacionalistické a ateistické většiny české společnosti s křesťanskou menšinou. Za třetí, Lisabonská smlouva a uznání Kosova – překonání klausovsko-zahradilovské protievropské politiky (to, že Lisabonskou smlouvu má posoudit Ústavní soud, považuji zas únosný kompromis). A za čtvrté, reforma veřejných financí, kde zejména ve zdravotnické části vláda dokázala přijít s rozhodným řešením a riskovat.

Pro tyto věci si Topolánek zaslouží podporu, ovšem jen do té doby, dokud je dokáže držet. Považuju za důležité to zdůraznit v situaci, kdy si o něj kdekdo pucuje boty.

lidovky.cz 9. června 2008