Odpověď na jeden čtenářský dopis

Dostal jsem tento týden dopis Petra Magii, pravidelného čtenáře Událostí a člověka veřejně činného, jehož aktivity (mj. „šíření dobrých zpráv“) považuji za zajímavé a užitečné. Zajímavý je i sám dopis, proto jsem se rozhodl na něj reagovat trochu obšírněji. Dopis zní:

Vážený pane Bohumile Doležale,

Petr Maglia

A moje odpověď:

Vážený pane Maglio,

Děkuji Vám za dopis. Zde je moje stanovisko k problému, o nějž jde.

Podle mého názoru neexistuje v demokratické společnosti žádná morální povinnost volit. Proto taky jen zřídka kde je ve svobodných zemích uzákoněna volební povinnost, a pokud ano, není to povinnost odevzdat platný hlas.

Je tomu tak z dobrých důvodů. Ve volbách si člověk zodpovědně vybírá politický subjekt, kterému dává svou důvěru. Je nezodpovědné volit někoho, komu nejsem schopen důvěřovat, a je nepraktické a tudíž nesmyslné volit někoho, kdo ve volbách nemůže uspět. (Kdo nemůže uspět, je ve volbách do PS vzhledem k 5% hranici v současné době zcela jasné). Beru samozřejmě v úvahu, že si člověk nevybírá mezi dobrými a špatnými, ale jen mezi horšími a lepšími. Existuje však jakási základní nutná dávka důvěry, a pokud ji nemám k nikomu z těch, co jsou ve hře, je nezodpovědné se do voleb z nějakých pseudomorálních důvodů nutit.

A teď k těm, které jsem v citovaném úryvku z Událostí vyjmenoval:

Na rozdíl od lidí, kteří se tím či oním způsobem orientují na Václava Havla jsem přesvědčen, že pokud se k moci prokouše Paroubkova ČSSD (zdůrazňuji to „Paroubkova“), bude to znamenat tak podstatné zhoršení politické situace i úrovně občanských a lidských práv v ČR, že si nemohu vzít na svědomí přispět k tomu byť i jen svým voličským hlasem.

Pokud by se do čela ODS propracoval Vlastimil Tlustý, znamenalo by to návrat strany ke klausovské politice, v níž se mísí naivní doktrinářský fanatismus s populistickým nacionalismem a bezbřehým cynismem. Navíc jsem přesvědčen, že motivy, které pana Tlustého vedou v jeho nynějších politických iniciativách, jsou takové povahy, že mi neumožňují, abych do něho investoval svou důvěru.

Jiří Čunek znovu orientoval politiku KDU-ČSL „luxovským“ směrem: k obojakosti, nespolehlivosti a neloajalitě vůči politickým spojencům. Navíc jeho kauza je sice formálně uzavřená, ale podle mého názoru měla vést i tak k jeho odchodu z politiky. Je smutným vysvědčením pro KDU-ČSL, že se tohoto člověka nedokázala zbavit. Nedovedu si představit, že bych něco takového volil.

Pokud jde o pana Filipa a KSČM, považuji za přebytečné argumentovat.

Paní Kuchtová se postavila do čela vnitrostranické opozice v SZ poté, co přišla o ministerské křeslo. Jsem přesvědčen, že o něj přišla z věcných důvodů. Programem její frakce je spolupráce s Paroubkovou (to zdůrazňuji) ČSSD a boj proti zřízení americké radarové základny v ČR. Pro to pro vše je pro mne totálně nepřijatelná.

Pokud by Topolánek zůstal v čele ODS, udržel svou politickou linii a dotáhl to do voleb, ať už předčasných nebo řádných, šel bych k volbám a volil bych ODS. Učinil bych tak bez velkého nadšení, především proto, že souhlasím s bezpečnostní orientací ČR na USA, se zásadami majetkového vyrovnání s církvemi a v hrubých obrysech i s reformou veřejných financí (podotýkám, že v této oblasti jsem laik, ale k volbám smějí i laici). Tuto možnost však považuji za skoro vyloučenou.

S pozdravem

Bohumil Doležal

8. června 2008