Ještě ke sporu Vesecká ad. versus Benešová

V nedělních Otázkách Václava Moravce se nejvyšší státní zástupkyně Vesecká pustila velmi ostře do soudce Cepla, který rozhodoval v občanskoprávním sporu mezi ní a dalšími šesti jejími kolegy a stínovou ministryní spravedlnosti ČSSD Marií Benešovou. K věci se hned vzápětí v tomtéž pořadu vyjádřil i prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa.

Jirsa vznesl vůči vystoupení paní Vesecké zásadní námitky. Paní Vesecká podle něho porušila v ústavě danou zásadu rovnosti stran v občanskoprávním sporu tím, že využila pořadu ČT ke kritice soudce Cepla a k prosazování svých soukromých zájmů. A zeptal se, zda dostane stejnou příležitost i druhá strana sporu. Výsadu kritizovat soudce a rozhodnutí soudu má jedině odvolací soud.

Zároveň lehce kritizoval i soudce Cepla: velice ocenil, že postupoval transparentně a umožnil veřejnosti, aby se seznámila s okolnostmi kauzy. Považuje však za nešťastné, že v průběhu dosud neukončeného řízení své rozhodnutí komentoval na stranách řady deníků. Zásadní otázka, kterou si v této otázce klade, je otázka vhodnosti přímého přenosu v soudní síně. Tato otázka, jak uvedl, vyvstala už kdysi v souvislosti s případem bývalého vysokého úředníka ministerstva zahraničí Karla Srby. Přímý přenos může podle pana Jirsy např. ovlivnit výpovědi svědků, kteří nejsou zvyklí na takovou formu publicity.

Na závěr svého vystoupení poznamenal, že vysocí představitelé justice nevystupovali podle jeho názoru před soudem dostatečně důstojně.

Pokud jde o srovnání tohoto případu s případem Srba, je to velmi podnětné východisko. I když jsou to odlišné případy (veřejnoprávní spor a trestní záležitost), mají společnou jednu věc: zcela spontánně daly vzniknout jakési kýčovité mediální story s politickým podtextem. V prvním případě usiluje podlý papaláš o život odvážné (a navíc atraktivní) mladé novinářky. Jeho kompromitace kompromitovala zároveň i bývalého ministra zahraničí Kavana. Za těchto okolností mohlo soudní řízení v přímém přenosu (měli ho komentovat v televizním studiu vybraní odborníci) dostat nechtěný přídech mediálního lynče. Nešlo tedy jen o možné ovlivňování svědků, ale o účelové aranžmá celé věci.

V případě Vesecká ad. versus Benešová jde o občanskoprávní spor, ale mediální story vzniká taky: neúplatný, nezávislý soudce se nebojí rozhodnout proti skupině vysokých justičních představitelů a poukázat na jejich problematické praktiky. Netvrdím, že to byl Ceplův záměr, ale všechno to tak vyznělo, mj. i v důsledku jeho veřejných vystoupení.

Domnívám se proto, že by v tom, co Jaromír Jirsa v ČT řekl, bylo třeba prohodit pořadí a priority.

Soudce Cepl má bohužel podíl na tom, že se z celého případu stal veřejný spektákl, a následně se předváděl v médiích. Chtě nechtě přispěl k tomu, že případ dostal ráz mediální story s politickým podtextem.

Teprve pak využila v ČT paní Vesecká příležitost a k věci se taky vyjádřila. Požadavek pana Jirsy, aby se k soukromoprávnímu sporu vyjadřovali jeho účastníci teprve po vynesení pravomocného rozsudku, mi připadá absurdní, neblaze totiž koliduje s ústavně zaručenou svobodou projevu. Jako všechny instituce naší zatím dost křehké demokracie jsou i soudy v každém okamžiku své práce kritizovatelné. A chtít na člověku, aby se k průběhu řízení směl vyjádřit až po vynesení pravomocného rozsudku, může být v této naší specifické situaci trochu podobné tomu, jako kdybychom tonoucímu přiznávali právo na volání o pomoc teprve poté, co se utopí.

Racionální jádro toho, co pan Jirsa v ČT řekl, spočívá v tom, že by paní Benešová měla dostat ve veřejnoprávní ČT stejnou příležitost jako paní Vesecká. Podle mého odhadu poměrů v zpravodajství a publicistice ČT není třeba se bát, že by se zrovna tahle věc nedala velmi rychle do pořádku.

8. června 2008