Legenda Cepl?

Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ve věci občanskoprávní žaloby sedmi vysokých představitelů české justice na stínovou ministryni ČSSD Marii Benešovou je porážkou nejenom pro “žalobce“, ale i pro Topolánkovu vládu. A samozřejmě velkým triumfem pro ČSSD. Ta se teď chystá otevřít k záležitosti rozpravu ve Sněmovně, žádá hlavu nejen nejvyšší státní zástupkyně Vesecké, ale i ministra Pospíšila a premiéra Topolánka. A má jakousi naději na úspěch.

Zároveň se rodí legenda. Jejím hrdinou je soudce Cepl, který se statečně postavil vlivným osobnostem a udržel si nezávislost v rozhodování. Nechci panu Ceplovi nasazovat psí hlavu ani mu podsouvat nekalé zámysly. Jen se mi zdá, že by se na věc mělo pohlížet méně pateticky a se střízlivým odstupem.

Případ je jen jakýmsi pokračováním případu Čunek, a to vše je od samého počátku politikum non plus ultra. Zbavit jej politické zátěže je v tuto chvíli nad síly jednotlivce: nedokáže to, ani kdyby chtěl.

Jsem v tuto chvíli schopen vypsat jen své pochybnosti: tak například: soud se nezabýval jen tím, co souvisí s případem Čunek, ale např. i s tři roky starým případem katarského prince. Přitom to, co jej vedlo k rozhodnutí, že Benešová se nejen nemusí omlouvat, ale má v podstatě pravdu, jsou tři věci: nedovolená intervence (neformální schůzky se snahou ovlivnit chod případu), zneužití delegace (přeložení případu jinam) a odborná šikana (odvolání některých žalobců). Týkají se velmi zřetelně případu Čunek. Těžko se zbavit dojmu, že katarský princ se sem dostal jako Pilát do kréda. Dále: jednání „žalobců“ prý není vyloženě nezákonné, ale lze je právem podrobit kritice. Je totiž pravděpodobné, že žádný zákon neporušili, ale „obcházeli ústavní zásadu“. V tomhle zdůvodnění je jakýsi konektor, který může vést z občanskoprávní roviny do roviny trestněprávní. Pravděpodobně, obcházení ústavní zásady. A za druhé: právo na kritiku je třeba důsledně bránit, zároveň je třeba dbát na to, kde končí oprávněná kritika a začíná neslušnost. Nevím, zda označení jako zákulisní justiční mafie, tunelář nebo korupčník tu hranici neporušují. Zvlášť když zaznívají na politické předscéně.

Základní otázka dnešní neradostné doby je, zda v zemi, kde probíhá studená politická válka za stavu prohlubujícího se politického patu vůbec může justice plnit svou roli, aniž by podléhala politickým tlakům (rozhodování Ústavního soudu ve věci reformy veřejných financí vztyčilo hned řadu otazníků). Tato situace je nesnesitelná a logickým řešením by byly předčasné volby. Bohužel by je vyhrál Jiří Paroubek, který za ni nese zdaleka největší, i když ne výlučnou zodpovědnost. A dostali bychom se z bláta do louže.

lidovky.cz 6. června 2008