Koalice na rozcestí

Hlavní problém Topolánkovy vlády spočívá v tom, že přes svou slabost a nesourodost si položila přinejmenším tři ambiciózní cíle: za prvé reformu veřejných financí, z níž je nyní předmětem veřejného sporu její zdravotní část; vyrovnání s církvemi, jehož smyslem je odluka církví od státu, akce nákladná a pro veřejnost nepřitažlivá; a konečně americký radar – při rozhodování o něm nejde jen o jednu konkrétní stavbu, ale o další orientaci české politiky: bude to politika prozápadní (přičemž co si budeme namlouvat, USA jsou páteří Západu), nebo politika všech azimutů (přičemž zkušenost praví, že tyto „všechny azimuty“ nakonec míří do Moskvy).

Jde o kroky potřebné, leč nepopulární, a během dvou let se ukázalo, že konsensus v koalici podstatně vázne: zdravotní reformu blokují lidovci a zelení, odluku církve od státu vnitřní opozice v ODS, radar zelení. To vše se děje v situaci, kdy preference ODS soustavně klesají. Pokles preferencí dodává „koaliční opozici“ sílu a odhodlání.

Plán opozice je prostý a logický: poté, co rozhodující vládní iniciativy neprojdou sněmovnou a ODS utrpí v podzimních volbách porážku (stačí relativní neúspěch vzhledem k superúspěšným volbám před čytřmi roky), vyvolá ČSSD hlasování o nedůvěře vládě, a když vláda padne, bude opozice iniciovat předčasné volby na jaře příštího roku. Zdá se, že v představě předčasných voleb se shoduje s Tlustého frakcí v ODS (Tlustý ovšem spíš počítá s tím, že po prohraných volbách ODS na konmgresu svrhne Topolánka, a buduje si předpolí pro to, aby ho nahradil). A Tlustý asi taky počítá s tím, že by se na jaře s Paroubkem nějak dohodl. To bude nepochybně daleko víc záležet na Paroubkovi než na něm.

Ze všech možných scénářů je tento pro vládu i pro ODS nejhorší. To, že vláda padne, není ani ostuda, ani katastrofa, pokud padne důstojně, ze zásadních důvodů, pokud je jasné, že šlo o program a ne o shnilé kompromisy a pouhé přežití, a zároveň je zjevné, kvůli komu padla a jakou kdo v té věci hrál roli.

Vláda s těmi třemi programovými body (zdravotní reforma, vyrovnání s církvemi, radar) stojí a padá, ať chce, či nechce. Reflektovat tuto situaci znamená zvážit, zda to nejsou věci, které si zaslouží, aby s nimi byla spojena otázka důvěry. Protože pád této vlády je samozřejmě špatná zpráva: ale ještě horší zpráva by bylo, kdyby Paroubkovi a Tlustému vyšly jejich vyčůrané plány.

Je ovšem otázka, zda zrovna na tohle má Topolánek dost síly.

lidovky.cz 3. června 2008