Hladová spartakiáda

Má páteční glosa je vývojem událostí překonána. „Radaroví hladovkáři“ hladovku přerušili. Hladina jejich bilirubinu dosáhla takového stupně, při němž se tak zpravidla činí. Aby si snad někdo nemyslel, že jde o kapitulaci, nahradí je „osobnosti“ tak či onak spřízněné s ČSSD. Budou držet hladovku tzv. řetězovou. Její podstata spočívá v tom, že se hladoví podstatně kratší dobu (48 hodin), ale hladovějících je podstatně víc, což handicap vyrovnává. A když jde dokonce o „osobnosti“ (demokratická obdoba někdejšího Übermensche), tak to prostě nemá chybu.

Ministryně Parkanová nazvala hladovkáře vyděrači a prezident se s nimi odmítl setkat z téhož důvodu a proto, že hladovky do demokratické společnosti nepatří. To, že se prezident s pány nechce setkat, chválím, důvody mi ani u něho, ani u paní ministryně nesedí. Hladovka je legitimní forma protestu a bytostně patří k západní demokracii, už proto, že jinde v podstatě nefunguje. Spočívá totiž na dvou předpokladech:

- že společnost spontánně pojímá hlad jako něco výjimečného a nesnesitelného, a toho, kdo hladoví („Umělec v hladovění“,jak zní název známé Kafkovy povídky) se těší podobné úctě jako ve středověku poustevníci, derviši a františkáni. Předpoklad tedy je, že společnost, v níž hladovkáři povstávají ke svému protestu, je dobře vykrmená.

- že společnost je zároveň vybavená nutnou mírou tolerance. Když např. hladovkář bezprostředně po vyhlášení svého úmyslu dostane ze svévole mocných pětadvacet na holou a tato procedura se pak opakuje každých čtyřiadvacet hodin, je s hladovkou brzy konec. Společnost musí být natolik vyspělá, aby tuto terapii považovala za nenáležitou.

Hladovka může působit jako vydírání jen na lidi, kteří mají příliš vyvinutou zálivu v konzumaci potravin. Liberál ji bere jako věc hladovějících. Pokud jsou dotyční ochotni obětovat zdraví a život, musí se jejich výzva brát vážně. Nynější přechod od hladovky tak říkajíc osobní k hladovce „řetězové“ staví tu ochotu do velké otázky.

Řetězová hladovka je opičárna spartakiádního typu, podobná happeningu, který se odehrával na víkendové konferenci ČSSD. Je třeba konstatovat, že první pokus o hladovění se panu Tamášovi a Bauerovi moc nepovedl. Ale to nevadí. Hladovku přece pouze přerušili. Teď se pořádně našťouchnou a pustí se do toho znova. A pak se třeba ukáže, že jsou opravdu ochotni něco obětovat a veřejnost je bude moci vzít aspoň trochu vážně.

lidovky.cz 2. června 2008