Věčný návrat

Všichni máme ještě v paměti případ Jana Rumla, který tak dlouho odcházel z funkce ministra, že když nakonec odešel doopravdy, už si toho nikdo ani nevšiml. Ruml to měl ovšem těžké, vyskakoval z jedoucího rychlíku. Miloš Zeman je opačný případ. Nejdřív odešel ze všech funkcí ve své straně (těžko se vyhnout dojmu, že musel, protože jeho spolustraníci ho už měli plné zuby), a od té doby v pravidelných intervalech zdůrazňuje, že je ve žďárských lesích zcela šťastný a vrátil by se jen v tom případě, když (následuje výčet podmínek, připomínající ultimátum). Jeho poslední iniciativa je poměrně košatá: rozhodně by nechtěl v příštích volbách kandidovat na prezidenta, pouze v tom případě, že by se prezident volil plebiscitem. Protože dosud byl v kladení podmínek svého návratu poměrně osamělý, což nedělalo dobrý dojem, zakládá se teď na jeho podporu jakýsi spolek sociálně demokratických politických důchodců jehož mluvčím má být exministr Grégr.

Zemanovy návraty patří k zábavným stránkám naší jinak nudné politické scény. Expremiér připomíná klauna, který na peronu naskakuje do posledního vagónu ujíždějícího vlaku, a nehledí přitom na to, že vlak už je dvě stě kilometrů daleko.

Lidové noviny 2. června 2008