Preference ODS: setrvalý pád

Ústavní soud byl postaven do situace, v níž mu byly přihrány všechny instrumenty, aby osolil vládu. S vypětím všech sil se rozhodl tak neučinit. Jeho situace byla nezáviděníhodná, v ústavní listině je problematický pasus, který hraje opozici do ruky, politická vůle změnit ho je v nedohledu. Přitom vláda se reformou zdravotnictví pokusila navrhnout radikální a zároveň kontroverzní opatření. Vláda musí dělat kontroverzní a radikální opatření.

Problém je v té souvislosti dvojí: za prvé, vláda nesmí dělat jen kontroverzní a radikální opatření. Topolánkově koaliční vládě se teď shodou okolností sešla přinejmenším tři, která vzbuzují ve veřejnosti nechuť a v koalici rozpory: kromě zdravotní reformy ještě vyrovnání s církvemi (zdůrazňuji, že nejde o žádné restituce nýbrž o vytvoření podmínek pro odluky církve od státu v zemi, kde drtivá většina obyvatelstva jsou přesvědčení ateisté) a problém americké radarové základny, který daleko přesahuje význam toho jednoho konrétního zařízení. Jde o to, zda chceme svou bezpečnost zaručit ohledy na Rusy nebo spoluprací s Američany. Třetí možnost neexistuje, na základě padesátileté zkušenosti s Rusy považuji první možnost za katastrofickou.

A za druhé, k tomu, aby vláda mohla dělat kontroverzní opatření, musí mít pevný fundament. Vláda je vratká, vznikla kdysi na základě toho, že jí zhrzený expředseda ČSSD dohodil dva sociálně demokratické polance, kteří se za cenu konfliktu s vlastní stranou rozhodli dát jí důvěru. To posílilo odstředivé tenze v koalici, ODS se s menšími stranami zatím nedokáže shodnout ani v jednom ze sporných bodů.

Rozvržení sympatií k parlamentním stranám, které nyní zmapovalo CVVM, potvrzuje dlouhodobý trend: sympatie koaličních stran, hlavně ODS, klesají, sympatie opozice stoupají. Paroubek je v mimořádně výhodné situaci, může si vybírat mezi vládnutím s podporou menších stran, s neformální podporou komunistů, nebo v nějaké symbióze s ODS poté, co se podaří odstranit její nynější vedení.

To, co hrozí, není, že vláda padne: to se stává. I Paroubkův nástup k moci, jakkoli nepříjemný (jsem přesvědčen, že jde o „pragmatika“, při jehož rozhodování nehrají ideje roli) by neznamenal úplnou katastrofu, pokud by nebyl spojen s úkazem, který známe z Polska: úplný rozpad poražené vládní koalice a nejsilnější vládní strany. Je nesporné, že ODS si za své problémy z velké části může sama. Ale pokud by se to stalo, byla by nová situace na velmi, velmi dlouhou dobu tak říkajíc zabetonována. Čemuž bychom se měli pokud možno vyhnout.

lidovky.cz 29. května 2008