Dr. Rath s lidskou tváří

Při pohledu na Paroubkova korunního prince dr. Ratha se mi vždycky vybaví známý příměr s mísou koblih v kavárně z Jirotkova Saturnina. (Mimochodem, jaké zvláštní, hezké časy to musely být, když v kavárnách byly pro návštěvníky k dispozici mísy s koblihami – něco podobného jsem viděl jen jedinkrát v životě, před zhruba sedmnácti lety v Café Havelka ve Vídni). Člověk bez fantazie tupě zírá na vystupování dr. Ratha ve Sněmovně a připadá mu to normální. Člověk, kterému dar fantazie není úplně odepřen, si představuje, jak by sociálně demokratickému dědici trůnu vysolil pár mlaskavých facek, nicméně vzhledem k nemístné ustrašenosti a dobrému vychování si to netroufne (pokorně přiznávám, že sám patřím k této skupině). A pak jsou tu takoví jako např. dr. Macek, kteří tuto představu bez velkých okolků realizují. Dr. Macek by si zasloužil Saturninovu cenu, bude-li jednou vypsána.

Z toho plyne, že dr. Rath je velkým oživením české politické scény. V médiích se tomu říká postava „kontroverzní“, případně „rozporuplná“, což je zjemněním přesnějšího výrazu „nesnesitelná“. Doposud se zdálo, že zkoumána na tomto prubířském kamenu se česká společnost jeví jako politováníhodná sešlost tupců bez fantazie, uprostřed níž není těžké připadat si docela opuštěným. Zásluhou zejména krajských papalášů ČSSD teď mohu toto pesimistické vnímání svého okolí naštěstí v dobrém slova smyslu korigovat.

Na základě striktně vědeckých rozborů dospěli sociálně demokratičtí představitelé ve středočeském kraji k závěru, že dr. Rath má „příliš mnoho zarytých odpůrců“. Dr. Ratha v ČSSD dosud s chutí využívali jako bojové plemeno (rathvajler), sloužící k pošpinění a zatracení nepřátel. To si může politik dovolit do té doby, než se chce stát v obci, proti jejímž občanům bojové plemeno dosud nasazoval, starostou. V tu chvíli je rathvajler nepoužitelný (zatím nemůže být nasazen ve volebních místnostech, aby odpovědným orgánům poslušně aportoval zpoza plenty vyplněné voličské lístky). Je třeba, aby se na chvíli, chviličku změnil v milého cvičeného pudla, který nezná větší rozkoš, než na povel dávat voličům pac. Předseda středočeské organizace Dolejš má pro tuto novou situaci vyvinutý cit: na rozdíl od dr. Ratha, jenž patří k profesi už za bolševika preferované pouhým faktem, že k jejím kompetencím patří rozhodovat o životě a smrti spoluobčanů, měl, pokud se nemýlím, původně povolání po výtce konsensuální, které kdysi nevychovanci označovali nezdvořile „pingl“. „Naše kampaň“, praví, „by měla mít i pozitivní programové prvky“.

Problém je v tom, že sociálně demokraticky vyšlechtěné bojové plemeno se této politicky účelové a pouze dočasné proměně zuřivě vzpírá. „Do krajských voleb jdu naprosto naplno a natvrdo. Na rady, abych se mírnil, bych nikdy nedal. Dál budu nekompromisní, nebudu šetřit soupeře. Řídím se pouze rozumem, naturelem.“

A to je, myslím, dobře. Dr. Rath zůstane svůj a ČSSD volby ve Středočeském kraji nejspíš slavně projede, protože většině českých voličů, jak se zdá, sprosťáctví naštěstí pořád ještě až tak neimponuje.

25. května 2008