Může být Jan Kasal tak naivní?

Na další odložení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi reagoval ostřílený lidovecký matador Jan Kasal poněkud emotivně: teď je na tahu ODS, a pokud nenajde řešení, nemusí on zvednout ruku pro zdravotnickou reformu. A vláda se taky může udržet jen do června.

Nějak se mi nedaří uvěřit, že by šlo o náhlé hnutí mysli. Pan Kasal přece nemůže nevědět, že hrozba rozkolu v koalici a pádu vlády je právě to, co dává sílu a váhu těm, kteří církevní zákon právě potopili. A že zatímco opoziční rudý blok je po „neantagonistických“ rozmíškách opět betonově pevný, vládní koalicí vede trhlina. Jenže nevede mezi ODS a ostatními dvěma stranami, ale tak říkajíc napříč koaličním spektrem. V každé z koaličních stran se aktivizuje vnitřní opozice, kterou motivují, jak už to v politice bývá, víceméně pochopitelné osobní ambice účastníků a stejně pochopitelné obavy ze ztráty veřejné podpory. A pochopitelné je taky, že faktické sblížení mezi disidenty a „vnější“ opozicí nezůstává vždycky jen v rovině platonických sympatií. Poslanec Tlustý bojuje o politické přežití a zároveň za nacionalistický fundamentalismus někdejší klausovské ODS (flanďákům nakašlat). Není třeba zdůrazňovat, že tato myšlenka u veřejnosti zabírá. Lidovci se bojí, že je zdravotní reforma a způsob, jak ji opozice dokázala využít, zatlačí pod pětiprocentní hranici, zároveň „sociální“ křídlo strany (k němuž patří i nynější předseda) cítí potřebu se prosadit proti svým vnitrostranickým oponentům, kteří mají významné pozice ve vládě. A podobně exministryně Kuchtová spojuje zápas o ovládnutí strany s čistě zeleným, pacifistickým a sociálně orientovaným ideovým zázemím.

Vláda je v obtížené situaci: musí proti této směsi populismu a osobních ambicí prosazovat věci potřebné, ale nepopulární (vyrovnání s církvemi, zdravotní reforma, radar). Musí dělat kompromisy, ale kompromisy mohou snadno skončit v blátě, v němž se utopí a opozice pak převezme moc ve velmi výhodné situaci. Pokud si tento konec nepřeje, nezbude jí, než stanovit si jasné hranice: tady končí komopromisy a nastává situace, kdy je třeba riskovat pád vlády a rozkol ve stranách. Pochybuji, že by zrovna tohle bylo zrovna teď v zájmu „koaliční opozice“. A kdyby snad k pádu vlády skutečně došlo, bude významné, aby tu proti rudému bloku stála konzistentní a akceschopná opozice, a ne beztvaré bahno, které se bude o překot lísat do přízně nových mocipánů.

Bohužel, nynější vládě a ODS se gesta pevnosti a rozhodnosti od voleb v roce 2006 příliš nedařila.

lidovky.cz 7. května 2008