Potíže ČSSD s přímou demokracií

Lidé, postižení mánií stavět svět z hlavy na nohy (či naopak) chovají většinou neotřesitelnou víru ve vědu a techniku. Tak, jako si kdysi V. I. Lenin sliboval vybudování ráje na Rusi pomocí elektrifikace, věří dnes stoupenci nejpřímější demokracie v počítače a internet. Ráno člověk vstane, zapne počítač a naskočí mu denní porce lidového hlasování. Během snídaně stihne to, co dnes žvanivým darmožroutům v parlamentu trvá hodiny a dny, a pak vzhůru do práce.

Problém je v tom, že z pětadevadesáti procent vůbec nebude vědět, o čem hlasuje. V tom případě se na to buď vykašle (a nechá hlasování těm, jimž drzost umožňuje se přes tuto překážku přehoupnout), nebo se obrátí na některý z důvěryhodných poradenských serverů. Bude možné taky svůj hlas někomu jednoduše pronajmout nebo prodat (s jistotou desetinásobku). Čímž se octneme zase v demokracii nepřímé, jen o hodně problematičtější, než byla ta, kterou jsme chtěli technickou revolucí přetvořit.

ČSSD, respektive její předseda Paroubek, zatím nemíří do nadoblačných výšin přetechnizovaného světa. Prosadil si jen přímou volbu předsedy strany. Má se konat na počátku příštího roku. Podmínkou je účast minimálně 51% z osmnáctitisícové členské základny. Když se to nepovede, volba se musí opakovat.

V současné době je zjevné, že Jiří Paroubek nemá ve své straně konkurenta. Otázku, zda je to dobré vysvědčení pro něj nebo smutné vysvědčení pro ČSSD, nechme stranou. Přímá volba ovšem vyžaduje fascinující charisma voleného a frenetické nadšení členské základny. Přímou volbou se daleko obtížněji volí J. F. Kennedy než Hitler nebo Mussolini. Problém přitom není ani tak získat většinu, jako přimět těch 51%, aby zvedli zadnice a dostavili se na volební schůzi.

Navíc se vynořují konkurenti, část regionálního funkcionářstva začíná remcat (stěžuje si na předsedovy autoritativní manýry) a k dovršení všeho neštěstí se aktivizuje i lesní ďábel z Vysočiny. Hecuje své tajné spojence, slibuje prý, že v případě Paroubkovy porážky „zváží svůj návrat do strany“. A ostatně, v zemi, kde i pro mnohé naše sociální demokraty zítra již znamená včera, se může předsedou strany stát i její nečlen. Proč by to tedy nešlo i u nás?

Realisticky vzato, hlavním problémem pro Paroubka nebudou asi ani tak oponenti, jako účast. Předseda ČSSD však pamatuje na zadní kolečka: když se to dvakrát po sobě nepovede, zvolí předsedu po staru sjezd. A přímou demokracii dají „přátelé“ pro tuto chvíli k ledu.

lidovky.cz 5. května 2008