Táhněte do háje!

Těmito roztomilými slovy (ovšem, šlo o „citát“) vyzval před středečním hlasováním o nedůvěře vládu k odstoupení místopředseda ČSSD Škromach. Je to příznačné pro politický styl, který u nás zdomácněl a kterého se hned tak nezbavíme.

Paroubkova ČSSD si pro hlasování vybrala na první pohled příhodnou chvíli: ve všech vládních stranách se to jen hemží rozvratníky a kverulanty. Ti z KDU-ČSL boří jeden pilířů vládní politiky, kontroverzní zdravotnickou reformu (přitom od ODS s podivuhodnou samozřejmostí očekávají, že bez dalšího podpoří nutné a potřebné, ale rovněž kontroverzní majetkové vyrovnání s církvemi). Ti ze SZ útočí na další pilíř vládní politiky, zahraniční politiku (za niž odpovídá ministr nominovaný jejich stranou). Ukřivdění a odstavení v ODS napadají církevní restituce a lomcují základy vládní koalice. Dohromady se, jak se zdá, dokážou shodnout jen na jednom: že si pod sebou za žádnou cenu nesmějí podřezat vládní větev, protože pokud vyvádějí na ní, je na ně ze všech stran lépe vidět.

Technika, kterou opozice zvolila, spočívá v tvůrčím rozvíjení odkazu dvou výrazných osobností polistopadové politiky, Miroslava Sládka a Miloše Zemana. Přesněji řečeno, Sládka kultivovaného Zemanem, který jeho styl převzal a zdokonalil, a tím jeho stranu vcucl a zničil. Zkratkovitě vyjádřeno: neomalenost, hlasitost, vytrvalost.

Jiří Paroubek je fascinován Berlusconiho příkladem (třeba by se v bohatých dějinách italské politiky našly i další vzory): Berlusconi se devětadvacetkrát pokusil o nedůvěru vládě, a teprve naposledy mu to vyšlo. Ale padla Prodiho vláda opravdu kvůli těm 29 pokusům? A nemohl opoziční lídr využít své politické energie nějakým účinnějším, rozumnějším a kulturnějším způsobem?

Je pravda, že Miloš Zeman, otec tohoto politického stylu u nás, nakonec - také díky své neomalenosti, hlasitosti a vytrvalosti – napochodoval hlavním vchodem do Strakovky. Je ovšem taky pravda, že neuplynuly ani čtyři roky vládnutí, a už ho měli plné zuby i jeho spolustraníci.

lidovky.cz 2. května 2008