Jak to bylo s Ježíšem

Lidové noviny přinesly minulý pátek informaci o „rouhačské Ježíšově biografii“. Sepsal ji režisér stupidního a ohavného filmu Základní instinkt Paul Verhoeven a jmenuje se „Ježíš Nazaretský, realistický portrét“. V budoucnu prý podle ní hodlá natočit film. Podle toho, co uvádí článek v LN, kniha spočívá na několika myšlenkách, které popírají základy křesťanské víry. Například: Ježíš se narodil poté, co byla jeho matka Marie během povstání v Galilei znásilněna římským vojákem. Nebo: Jidáš Iškariotský ve skutečnosti Ježíše vůbec nezradil. Pan Verhoeven je členem spolku „Ježíšův seminář“, jehož účelem je přísně vědecky zkoumat Ježíšův život.

Zdá se, že tu jde o dvě nedorozumění. Za prvé, Ježíš není historická postava. Na tom není nic nepřirozeného, má to společné s drtivou většinou nás smrtelníků, které Dějiny prostě nezaregistrují. To neznamená, že bychom existovali o něco méně než ti, kterých si dějiny všimnou, protože z dlouhodobého hlediska (lidstvo jednou vymře a tím také vezmou definitivně za své i dějiny) není historická postava nikdo. Toho, kdo není historická postava, nelze vědecky zkoumat, protože k tomu chybí jakýkoli spolehlivý materiál. Zbývají tedy jen nejapné spekulace.

Za druhé, základy křesťanské víry jsou příkazy a rozkazy: například miluj bližního podobě jako Boha; miluj bližního jako sebe sama; miluj nepřítele, i ten je bližní. Dávej, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu. Tyto základy byly mnohokrát vehementně popírány (naposled např. v ruském bolševismu), s případným znásilněním Ježíšovy matky nemají žádnou souvislost.

Zajímavé tedy je jen to, co Verhoevenova kritika znamená. Má jít zjevně o zcela zásadní, bezpředsudečný přístup k problému, kolem něhož se dosud z opatrnosti chodilo po špičkách. Ježíš kouzla zbavený. Ježíš je zvlášť vhodný terč (viz Šifra mistra Leonarda), ale není v tom sám: tak např. ve Francii kdosi kritickou analýzou zjistil, že Panna Orleánská ve skutečnosti nebyla panna a nebyla ani v Rouenu upálena (kdyby chtěl být v boření mýtů důsledný, byl by se měl snažit dokázat, že Panna orleánská byla ve skutečnosti chlap). Obdivovaní hrdinové vůbec neučinili to, co se o nich vypráví, a mnozí z nich ani neexistovali. Velcí spisovatelé nenapsali díla, která se jim přisuzují. Aby mi bylo rozuměno, nejde o to, popírat právo na kritiku a boření mýtů. Jsem jen konsternován bezbřehou vášní a horlivostí, s níž si lidé ze Západu (snad smím říci „našinci“) kálejí na hlavu. Těm, kteří to sledují zvenčí, to zpravidla příliš neimponuje, lidmi takto zaujatými pohrdají, a právem. A pokud se našinec touto technikou dotkne věcí, jež jsou těm zvenčí drahé (viz případ s karikaturami Mohameda), nestačí se divit. A vzniká otázka: nechovají se ti muslimové, kteří tak zuřivě a hystericky protestují, vlastně logičtěji a věrohodněji než my?

27. dubna 2008