Odúmrť Kaplického knihovny

Ve stínu rozhodnutí Ústavního soudu o nemocenské zůstává poněkud neprávem pomalé pohřbívání Kaplického projektu Národní knihovny.

Když renomovaný architekt vyhrál mezinárodní soutěž, bylo kolem toho nejdřív spousta slávy. Jen v pozadí znělo rozhořčené brblání těch, kteří se neprosadili. Názory na projekt ve veřejnosti se lišily, tak to u nových a nezvyklých věcí bývá. Hlasy pro a proti byly vyrovnané až do chvíle, kdy se k projektu vyjádřil náš nejvyšší arbiter elegantiae a prohlásil, že se nechá připoutat řetězy ke staveništi, aby zabránil vzniku té ohavnosti.

Ukázalo se, že fyzického připoutání nebude třeba, stačí tak říkajíc připoutání ústy. Vzápětí náhle ochladlo nadšení pana primátora, radnice se k věci začala stavět rezervovaně a hlasy o neregulérnosti soutěže nabyly na váze. To může u laika vzbudit podezření, že sama soutěž, byť i mezinárodní, je u nás jen jakési vstupní stádium dlouhého zápasu. Druhé stádium je zkoumání regulérnosti vítězství, které pravidelně končí tím, že se věc dostane k soudu nebo k jiné kompetentní rozhodčí instituci. Pak jsou možné dvě cesty: tzv. africká - instituce rozhodne, a protože už žádná kompetentní odvolací neexistuje, následuje občanská válka. A středoevropská, odpovídající naší mírumilovné povaze – celá záležitost se během pěti – šesti let utopí v hromadě papíru, odkud ji už nikdo nikdy nevydoluje.

V byrokratickém soukolí jde zejména o to, najít kompetentní instituci či osobu, která nepopulární rozhodnutí učiní. Spokojena bývá z povahy věci vždy jen jedna strana sporu, a ve vachrlatých věcech, souvisejících s uměním, se stává, že rozhodnutí se po čase ukáže jako barbarské a ten, kdo byl do tak nevýhodné pozice v manévrován, dostane punc indolenta. A to je právě věc, které se vehementně a z důvodů pochopitelných brání předseda antimonopolního úřadu Pecina. V rozhovoru pro Právo upozornil na to, že budova bez ohledu na jeho rozhodnutí nebude nikdy postavena, protože stavba vyžaduje změnu územního plánu, která je v pražském městském zastupitelstvu neprůchodná, a že případný verdikt o neplatnosti soutěže z jeho úst by znamenal, že on převezme černého Petra toho nekulturního, který všechno zmařil. Navíc to z věcných důvodů ani udělat nemůže.

Závěr je jediný: způsob, jakým se tu zachází s Janem Kaplickým, ať už je to, co navrhl, hezké nebo ne (mně to nevadí), je skandální, protože spočívá v nekonečném vodění architekta za nos.

A za druhé, neschopnost cokoli rozhodnout jinak, než že se to utopí v byrokratické, případně soudní mašinerii (čímž se oklikou dostávám i k rozhodnutí ÚS o nemocenské), svědčí o tom, že naše společnost už pomalu není schopna se v rámci běžných mechanismů vůbec na něčem domluvit.

lidovky.cz 24. dubna 2008