Věc: Česká republika kontra Julínek

Zdravotnická reforma je nepopulární, protože tahá lidem peníze z kapes. Není jich moc, ale i to se dá šikovně využít. Opozice si ji za hlavní cíl útoku vybrala správně: vláda, která nedokáže prosadit nepopulární, ale nutné kroky, je pro kočku. Vládní pozice je navíc v této věci už předem oslabena vyčůraným populismem menších koaličních partnerů.

Přitom jde o zásadní věc: podaří se nějak udržet a případně rozšířit tu míru svobody, kterou pacient jako spotřebitel po listopadu 1989 získal (a za kterou zatím nemusel platit, jenže za svobodu je třeba platit), nebo se všechno vrátí zpátky před listopad 1989, kdy zdravotnické služby byly sice „zadarmo“, ale jen za tu cenu, že pacient byl v podstatě otrokem zdravotnického personálu (a jak už to bývá, z tohoto otroctví se mohl neformálně vykoupit, výjimky potvrzují pravidlo)?

To je věcná stránka sporu před Ústavním soudem. Pak existuje ještě formální, o nic méně monstrózní, totiž způsob, jak funguje v současné době náš politický systém. Ve stavu politické beztíže, dané slabostí a nejednotností vlády, se zadrhnou všechna zásadnější rozhodnutí. Vláda je s odřenýma ušima protlačí a opozice se okamžitě odvolá k Ústavnímu soudu, který tím získává zvláštní roli: je konečnou instancí české politiky, protože permanentně rozhoduje o ústavnosti vládních rozhodnutí.

Při posledním řízení v Brně byli přítomní žalobci (Hašek za ČSSD, Bebarová-Rujbrová za KSČM), obžalovaní (Topolánek a Julínek) a soudci (jak se z některých dotazů zdá, tu a tam s lehce prokurátorskými manýrami). V centru pozornosti stál ministr Julínek, je snadnější terč než útočný premiér. Z některých dotazů (výtek) to vypadalo, jako by soudci a žalobci nemuseli navštěvovat normální zdravotnická střediska pro plebs. Kdo tam chodí, všiml si, že ubylo pacientů, a když se člověk lékařů ptá, odpovědí, že zejména těch osamělých, co si tam chodili popovídat (tak, jak se dříve, když jsme ještě věřili v Boha, chodilo k duchovnímu). Taky je jasné, že když se o poplatcích začne uvažovat z hlediska „spravedlnosti“, nezbude z nich nakonec nic. Možné jsou buď plošné nebo žádné. Soudce Výborný se ptal, kdy udělá Julínek analýzu poplatků a jaké důsledky z ní hodlá vyvodit. Nejspíš zapomněl, že už nesedí v lavicích ČNR: o důsledcích je možné mluvit, až budou výsledky analýzy.

Česká politická scéna je otřesný Kocourkov a Ústavní soud v něm, jak vidno, hraje aktivní roli. Stížnosti na jeho politizaci z úst předsedy Rychetského je těžké brát jinak než jako pokrytectví. A vyhlídky tohoto způsobu politiky jsou více než tristní.

lidovky.cz 17. dubna 2008