Přímé slovo v pravou chvíli!

Šéfredaktoři největších českých novin (včetně Práva) a týdeníku Týden se obrátili na slovenského prezidenta Gašparoviče se žádostí, aby zvážil svůj podpis pod tiskovým zákonem, který by při důsledné aplikaci znamenal ochromení svobody slova na Slovensku.

Je otázka, nakolik je forma, kterou šéfredaktoři zvolili, šťastná a jaké má dopis vyhlídky na bezprostřední úspěšnost. Odpověď na to druhé je prostá: nulové. Prezident je Ficova marioneta a už se nechal slyšet, že zákon podepíše. I kdyby tak neučinil, NR SR jeho veto hravě přehlasuje. Pokud jde o to první, dopis je jakousi suplikou potentátovi, navíc cizího státu. Protože coby novináři komunikují s politikem, museli signatáři hned zpočátku zdůraznit, že si nedělají nárok vměšovat se do záležitosti jiné země. To jednak není pravda, vměšují se, a za druhé, je dobře, že se vměšují. Protože teorie „nevměšování“ je ruský vynález a znamená: opovažte se strkat nos do prasáren, které podnikáme!

Přes tyto výhrady je dopis třeba uvítat ze dvou důvodů: je to protest proti nepřijatelné politické praxi (a není nedůležité, že se v tom shodnou české noviny odleva doprava) a projev solidarity as kolegy v sousední zemi, z níž nás máme společné nejen hranice. Navíc bráníme i sami sebe: pokud se to prosadí na Slovensku, máme to co by dup u nás doma.

Čímž se dostávám k meritu věci, jehož (a nikoli dopisu šéfredaktorů) se týká titulek glosy, který je míněn ironicky. O podepření posledně vyslovené teze se postaral se svým příslovečným citem pro vhodnou chvíli a vytříbeným taktem premiér Topolánek. Včera na diskusi s brněnskými studenty nevěděl nic lepšího, než se opřít právě do českých novin. Oprášil tezi o bulvarizaci českých novin, s níž kdysi vytáhli praporečníci Pravdy a lásky, když zatoužili prosadit se důrazněji v celostátních denících: vypadá to, že má podobné záměry. U nás prý neexistuje žádný seriózní tisk, mediální, ale i politická kultura je u nás hluboko pod bodem, kde by měla být (to od Topolánka opravdu sedí), politici nemají minimální možnost chránit svou čest, a proto náš současný tiskový zákon nevyhovuje.

Ještě včera by se zdálo, že se Topolánek s Paroubkem neshodnou vůbec na ničem. Teď se ukazuje, že jedno mají společné: snahu zatočit se svobodou projevu. Přitom svobodný tisk je důležitý hned ze dvou důvodů: za prvé, aby o jejich politickém zápasu ve stylu „chyť jak můžeš“ informoval veřejnost, a dával přitom zejména pozor na to, jak kdo z nich fixluje. Oběma pánům by spíš vyhovoval nekontrolovaný zápas pod kabinetní dekou, nanejvýš za podpory věrné tiskové lobby na obou stranách. Záhy by však přišli na to, že na to nakonec doplatí ten slabší a slušnější (v naší situaci by bylo přesnější říci „ten méně sprostý“).

lidovky.cz 16. dubna 2008