Pyrrhovo vítězství

V sobotu proběhlo zasedání Republikové rady Strany zelených, a to, jak se zdá, zcela v režii Bursíkových oponentů. Během jednání dominovala kritika toho, jak se strana prosazuje v koaliční politice.

Dostatečnou dostalo vedení za ekologii a energetiku, čtyři mínus za lidská práva a školství. Zdravotnictví, sociální politika, kultura a hlavně zahraniční politika dopadla na podtrženou pětku.

Rada si odhlasovala řadu požadavků, z nichž některé se dotýkají velmi citlivých koaličních záležitostí. Zelení odmítají přeměnu nemocnic na akciové organizace a žádají, aby byl napřed schválen zákon o neziskových organizacích, což ministerstvo nejspíš ani nemůže stihnout. V zahraničněpolitické oblasti trvají na tom, aby bylo odročeno uznání Kosova, dokud se nevyřeší otázka uprchlíků, soulad s mezinárodním právem a dokud nebudou dány záruky pro menšiny – tedy, dá se říci, do doby, až naprší a uschne. A vyzvali poslance strany, aby hlasovali proti smlouvám o radarové základně, protože ze tří požadavků sjezdu strany (souhlas rady NATO, závazek Američanů, že základna bude pod velením NATO a souhlas rady EU) byl splněn jen ten první.

Rada přitom zatím nežádá odchod ministrů strany z vládní koalice, rozhodnutí odkládá až na dobu po senátních a krajských volbách na podzim t.r. Usnesení rady nemají pro ministry, poslance a senátory strany závazný charakter.

Poté, co si protibursíkovská opozice odhlasovala tohle všechno, navrhl předseda strany, aby se hlasovalo o důvěře jemu osobně, a zástupce královéhradecké organizace Penc, aby se hlasovalo i o důvěře ministru Schwarzenbergovi. Oba důvěru velkou většinou dostali.

To nic nemění na skutečnosti, že předseda Bursík má aspoň ve dvou citlivých záležitostech významnou část pidistrany proti sobě. Navíc je zjevně ohrožena vládní většina pro radar – minimálně poslankyně Zubová a Jakubková budou hlasovat podle požadavku rady.

Situace ve straně je pro Bursíka dosti potupná: zavážeme tě k plnění podmínek, které nebudeš ani chtít, ani moci splnit. Ale vyhodíme tě teprve po volbách, jinak by to mohlo poškodit naše pozice. Vždyť kdo z širší veřejnosti je zvědavý na nějakého Stropnického nebo Kuchtovou.

Martin Bursík a Kateřina Jacques se dopustili osudové chyby. Počítali zjevně s tím, že po svém divokém extempore při prezidentské volbě se budou moci vrátit k dennímu pořádku a dále provozovat relativně loajální koaliční politiku. To Je omyl. Nechtě tím posílili vnitřní opozici ve vlastní straně, šilhající po ČSSD, takže se jim teď situace začíná vymykat z rukou.

lidovky.cz 7. dubna 2008