ARCHIV

Historické památky, vstupné a průvodci

Že v Česku existuje libá instituce dvojích cen a dvojího vstupného, snad nemusím připomínat. Aby nedošlo k rozladění zahraničních turistů, je výše vstupného v češtině vyvedena slovně a jakýmsi zázrakem je poloviční. K vidění na Karlštejně i jinde. Státu zřejmě se zlíbilo v roli středověkého lapky - cizince obírat značně, okolní obyvatelstvo méně. Tím diskriminace zdaleka nekončí. Na zmíněném Karlštejně při prohlídkách s výkladem panuje podle textu na tabulích s cenami absolutní zákaz tlumočení, byť šeptem do ucha. Proč, je jasné.

Tato státně zavedená zlodějna zřejmě nikomu v Česku není proti mysli. Většinou podle motta: „Válíte se na žocích peněz a my jsme ještě nedosáhli životní úrovně ani Rakouska. Tak plaťte!“ Zdá se, že o zavedená práva lapků se svede lítý boj. Svědčí o tom zpráva z Lidových novin 24. května:

PRAHA - Města budou zřejmě sama rozhodovat o požadavcích na kvalifikaci a jazykové vybavení průvodců, kteří ukazují turistům památky na jejich území. Ministerstvo pro místní rozvoj původně navrhovalo centrální odborné zkoušky ve dvou jazycích pro české i zahraniční průvodce. Od některých cestovních kanceláří, které podnikají v příjezdové turistice, však vzešel alternativní návrh, k němuž se výsledná podoba zákona pravděpodobně přikloní. Podle něj by o činnosti průvodce rozhodovala města či obce v památkových oblastech. Města by tak v případě potřeby mohla stanovit příslušné kvalifikační zkoušky. Pokud by zákon neprošel, znamenalo by to podle cestovních kanceláří nejen úbytek průvodců, ale i podražení zájezdů. Nedostatek licensovaných průvodců by mohl zvýšit průvodcovské ceny, navíc by cestovky měly další náklady na získání licence pro průvodce. "Aby k této situaci nedošlo, navrhujeme, aby podmínky průvodcovské činnosti upravovaly místní samosprávy. Ty jsou podle mne nejvhodnější institucí, která může upravovat podmínky pro průvodcovství," uvedl David Gladiš, ředitel České centrály cestovního ruchu. Na centrálních zkouškách však trvá sdružení průvodců. "Domníváme se, že by zkoušky měly být centrální. Dále trváme na zkoušce v českém jazyce. Pokud chce český průvodce provádět například v Paříži, musí mít také jejich zkoušku," sdělila Jana Mecnerová ze sdružení průvodců. Zkoušky pro průvodce však nejsou jediná věc, kterou zákon nově upraví. Průvodcem bude moci být držitel živnostenského oprávnění, ale i například zaměstnanec cestovní kanceláře, která má tuto licenci.

Jak vidno zrodil se nový český šovinistický postoj: „Cizáci, nemluvící česky, nechť nepřibližují jiným historické památky naší malé, ale krásné vlasti! To jim bohdá nedovolíme! Na to máme historické právo jen my!“ K tomu dodávám. Co kdyby ony cizácké průvodce napadlo prozradit o našich architektonických skvostech, že to jsou vlastně většinou díla cizinců? Nebo by naslouchajícím mohli vykládat, že se ze středověkých klášterů, měst a hradů zachovalo tak málo nebo jen trosky, protože je vyplenili a vypálili naši hrdinní předkové - husité! Proto na ně uvalme zkoušku z češtiny a hlavně: „Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme!“

Systém dvojích cen je značně kontraproduktivní. Cizinci zjistili, že výše cen ubytování a jiných služeb značně neodpovídá kvalitě, kterou by dostali v západní Evropě za srovnatelnou cenu. (Čeští hoteliéři chtějí ještě letos zvýšit ceny noclehů pro cizince plně na západoevropskou úroveň /sic/. Dnes prý dosahuje jen 80% západních cen.) Proto se omezují na prohlídku Prahy, Karlštejna a v některých případech i Českého Krumlova a Telče. A to absolvují co nejrychleji - pobídky k delšímu pobytu jaksi chybějí. Jídla v českých hospodách a restauracích, s výjimkou těch značně drahých a některých v blízkosti hranic, jsou bída a utrpení, ubytování nevalné nebo špatné kvality. Jak by také mohly být lepší, když odchovanci odporných jídel a kultury stravování ze závodních jídelen si sotva dovedou představit něco lepšího. Kultura spaní je v česku na velmi mizerné úrovni - stačí se podívat, kolik lůžek v prodejnách nábytku, po domácnostech a hotelích má pod matrací pružné rošty. Většinou člověk odhalí prkna nebo pevnou desku.

Český stát ovšem hrdě uvádí statistické údaje, podle kterých se počet zahraničních návštěvníků zvyšuje. Ano, je to pravda, ale neuvádí se, že naprostá většina, více než tři čtvrtiny oněch návštěvníků tentýž den odjíždí zpět. V Čechách, co je levnější, výjimečně i to, co je lepší (Rakušané sýry), poobědvají, když to stojí tak málo (podél hranic se vyváří v hostincích dost často lépe než ve vnitrozemí) a odjedou. Když tak činí téměř každý víkend, statistiky utěšeně rostou.

Tomáš Krystlík