Dvojí tvář Soči

Na setkání amerického a ruského prezidenta v černomořském lázeňském městě zaujal Putin v zásadě dvě stanoviska. Lze o nich říci, že se sice s úplně nevylučují, ale ani zdaleka neshodují.

Ve společné deklaraci je podle agentury ITAR-TASS tato formulace: „Ruská strana jasně vyjádřila, že nesouhlasí s rozhodnutím o vzniku objektů (protiraketové obrany, bd) v Polsku a v Česku a potvrdila své dříve předložené iniciativy. Nicméně ocenila opatření navržené USA a prohlásila, že v případě jejich odsouhlasení a vyplnění budou významnými a užitečnými z pohledu snížení ruských obav.“

Na společné tiskové konferenci pak prezident Putin prohlásil, že nejvíc by přivítal spolupráci na globálním systému, který zcela obecně navrhl prezident Bush (USA –Evropa – Rusko). „Pokud se nám to nepodaří, budeme trvat na tom, aby byla zajištěna opatření k transparentnosti a kontrole, která by byla objektivní a prováděla by se trvale s využitím expertů v těchto objektech, s jejich trvalou přítomností.“

To je mimořádně mazaná nabídka. Systém v současné podobě není namířen proti Rusku (byl by naprosto nedostačující). Přítomnost amerických vojáků na českém území však vytváří jakýsi malý, ale faktický spojenecký závazek a v budoucnosti by např. velmi zkomplikovala všechny případné pokusy o tzv. bratrskou pomoc. A co si budeme namlouvat, v tomto nehostinném koutě Evropy představuje Rusko, byť už nekomunistické, pořád jakýsi prvek mírně řečeno nejistoty – zatím bezprostřednější než islámský radikalismus.

Pokud by se na základně natrvalo usalašili i ruští experti, byl by tento závazek fakticky vygumován.

To ale není ještě všechno: Putin svým návrhem nebo spíš požadavkem vytvořil velmi příznivou konstelaci pro opozici v ČR. Ta teď může tvrdit: podívejte se, my nejsme proti americké základně, my jsme proti cizím základnám všeobecně, a nechceme tu, nastojte, dokonce ani Rusy! Komunisté to předvádějí s velkou chutí, a vzhledem k tomu, že linka mezi Třídou politických vězňů a nějakým druhořadým kamrlíkem v Kremlu je nepochybně permanentně nažhavená a Paroubek byl velmi nedávno v Moskvě, nechce se mi věřit, že by to všechno byla jen a jen šťastná shoda okolností.

Z obou výše uvedených důvodů je Putinův požadavek pro ČR absolutně nepřijatelný. Je možné se s Moskvou dohodnout na pravidelných exkurzích „expertů“ (s tím, že o této věci se s nimi bude dohadovat i česká strana). Pokud jde o reciprocitu kontrol, je bohužel něco pravdy na tom, co uvedl ruský zástupce u NATO Rogozin, totiž že v tomto případě jde o americké zařízení na cizím území, kdežto Češi by měli kontrolovat ruská zařízení na ruském území. Vypadá to z české strany jako prestižní klukovina, je zjevně nasměrována na domácí opozici věcně vzato by neměl být problém na to nakonec zapomenout. Ve věci trvalého usídlení ruských expertů ustoupit nelze, je to pro ČR nepřijatelné.

Formulace společné deklarace ovšem vypadá, že si Rusové nechávají jakousi ústupovou cestu. Jsme sice stejně jako dřív zásadně proti, ale v nejhorším případě to nějak skousneme. Nejsou ve snadné situaci, z tak tvrdého postoje, jaký zaujali původně, se špatně couvá. Ale to je konec konců jejich problém.

6. dubna 2008