Račte si vybrat

Svá jednání v Rusku označil předseda ČSSD za oprávněná a užitečná. Ministr Schwarzenberg se k věci staví tolerantně: návštěva byla prospěšná, protože se Paroubek dozvěděl, jak daleko už vyjednávání mezi USA a Ruskem pokročila, a že přichází s křížkem po funuse. Premiér Topolánek a vicepremiér Bursík se k Paroubkovým zahraničně politickým aktivitám staví podstatně kritičtěji. Vadí jim, že suplují českou zahraniční politiku.

Kdo má pravdu? Nejde jen o to, jak a o čem Paroubek jedná, ale s kým jedná. Návštěvy v Číně a v Sýrii je třeba považovat jen za lehkou rozcvičku, teď si Paroubek konečně vybral partnera, o něhož jde. Silného a blízkého, zálibně šilhajícího po našem regionu. Partnera, který je schopen mu v případě nutnosti poskytnout účinnou pomoc a podporu a udělá to rád, protože to je i v jeho zájmu.

Je příznačné, že pan Paroubek z našich dosavadních partnerů (NATO, USA, EU) upřednostňuje právě EU, tedy toho nejbezmocnějšího a nejslabšího, navíc s emancipačním mindrákem právě vůči USA. Evropa jistě přijde na to, že nikdy nebude supervelmocí, že ke spolupráci s USA nemá alternativu. Až na to přijde, může být pro nás pozdě.

Je taky příznačné, jaké spojence si pan Paroubek vybírá v našem blízkém zahraničí: Roberta Fica, který se na Slovensku chystá reglementovat svobodu projevu. Srbsko, které právě podléhá v boji s frustrací po rozpadu jugoslávského miniimpéria. Všichni společně vzhlížejí k Moskvě, tak jako to dělali už jejich předchůdci v devatenáctém století.

Patronem Jiřího Paroubka je Gerhard Schröder, kterého si teď zve do Prahy na oslavu výročí založení ČSSD. Ocenil ho zároveň jako průkopníka úzkých vztahů s Moskvou. Právem.

Paroubkova strana a její přidružené aktivity se nám pokouší namluvit, že jde o rozšíření spektra zahraničních styků o další spojence. Totéž dělal Beneš za války a po válce, ale ten to dělal i proto, že musel. Ve skutečnosti nejsme na dobře zásobeném tržišti, kde si můžeme vybírat ze spousty kvalitních spojenců. Nabídka je mizerná, stejně jako po roce 1945: buď Západ, nebo Rusko. Rusko dnes neznamená Stalin, ale je pořád o hodně zaostalejší a horší než Západ, a Západ znamená v první řadě USA. Volit třetí cestu („suverenita“, tj. zároveň ani jeden a oba) znamená volit Rusko. Američané nám pomohou, když budeme chtít, a když ne, nechají nás jít. Rusové nám pomohou, když nás před nimi Američané neochrání.

Česká společnost je zase rozpolcena, půl na půl. Račte si vybrat, milí spoluobčané. Vybíráte si ve skutečnosti mezi těmito dvěma alternativami, a vyberete li si spolu s Jiřím Paroubkem znovu Rusy, bude to zase na hodně dlouho.

lidovky.cz 31. března 2008