Zablokovat Wilderse?

Patnáctiminutový film nizozemského politika Geerta Wilderse „Rozvrat“ vyvolal v západní Evropě a posléze i u nás obrovské pozdvižení. Pozdvižení je daleko pozoruhodnější než sám snímek, a nevydává příliš povzbudivé svědectví o naší (tj. západní) společnosti.

Obavy, „co z toho bude“ ovládly Holandsko i celou západní Evropu dlouho předtím, než se film dostal na veřejnost. Holandská televize ho odmítla vysílat, Wilders ho pak s touto slušnou bezplatnou reklamou zveřejnil na internetových stránkách své strany. Dánský malíř, autor jedné z karikatur proroka Mohameda, sice původně Wilderse ke zveřejnění povzbuzoval, ale když zjistil, že tam figuruje i jeho inkriminovaná kresba, prohlásil, že ji autor použil bez jeho vědomí a že ji vytrhl z původního kontextu a umístil do úplně jiného. Upřímně řečeno, mohl si vymyslit i méně nejapnou výmluvu, a stejně by mu to nepomohlo: když ho islámští radikálové dostanou do rukou, podřežou ho jako podsvinče, protest neprotest. Povážlivější jsou reakce oficiálních institucí. Generální tajemník NATO Scheffer se obává o osud nizozemských jednotek v Afghánistánu: pokud se stanou terčem islámské odvety, může za to Wilders. Jako by tam ti vojáci nejeli bojovat a nebyli za tím účelem ozbrojeni. Slovinští předsedající EU prohlásili, že jde o politováníhodné podněcování násilí (predátory není radno dráždit) a že „svoboda vyjadřování je sice součástí našich hodnot a tradic, ale musí se naplňovat v duchu respektu vůči všem vírám“. Platí ten respekt opravdu obecně, např. i k víře, že Němci jsou nadlidé a Židy je naopak třeba vyvraždit? Generální tajemník Rady Evropy Terry Davis zase řekl, že film je „film je deformovaným a urážejícím obrazem islámu, nepěknou manipulací, která zneužívá národnost, předsudky a strach.“ Strach je bohužel cítit hlavně ze všech těchto výlevů, a islámské země zjevně povzbudil: Írán vyhlásil film za ohavnost a vyzval evropské vlády, aby šíření snímku „zablokovaly“. A mluvčí íránského ministerstva zahraničí se dal slyšet: „Tento ohavný čin nizozemského poslance a jedné britské instituce dokazuje zlo a hlubokou pomstychtivost, kterou chovají občané Západu proti islámu a muslimům.“ Protestovaly i Bangladéš, Pákistán, Maroko a Indonésie. Požadavek zní: zakázat. Úlevné konstatování, které se tu a tam ozvalo v Holandsku, že film nakonec není tak strašný, jak to na první pohled vypadá (rozuměj že to nakonec nebude tak zlé), je tedy možná předčasné.

Česká politická elita nezůstala stranou. Jak ministr vnitra Ivan Langer, tak opoziční „stínový ministr“ František Bublan odsoudili pokusy dát film k dispozici na internetu, protože to znamená pro Českou republiku bezpečnostní riziko. Celou záležitostí se začal zabývat obrozený Útvar na odhalování organizovaného zločinu: „vzhledem k tomu, že se u nás film objevil, tak samozřejmě zkoumáme, zda není v rozporu s českými zákony“. Dělají to tak se všemi filmy? A mají pak vůbec ještě čas na organizovaný zločin? Vypadá to, že policie České republiky se po případu s Mein Kampfem opět bude zabývat tím, zda je třeba nějakou publikaci zakázat a ty, co ji dali k dispozici, postihnout (přičemž rozdíl je v tom, že Mein Kampf je prokazatelná a prokázaná ohavnost, u Wildersova filmu se to teprve prokázat musí).

Langer a ÚOOZ zatím ještě nezasáhli, takže film zájemce může shlédnout (včetně českých titulků) na internetu. Je to celkem sugestivní politická propaganda (to myslím jako žánrové vymezení, ne jako zhodnocení). Vyvolává ovšem řadu pochybností.

Za prvé: záběry na hajlující a řvoucí zfanatizovaný dav, hecovaný islámskými duchovními, jsou velmi působivé, ale je opravdu možné vést paralelu mezi náboženstvím, které se zrodilo někdy v sedmém století našeho letopočtu, a totalitní ideologií dvacátého století? Jak je možné, že se v této podobě islám aktivoval až před nedávnem, v posledním desetiletí minulého století? Jde zjevně o jakousi politizaci islámu: je to nevyhnutelný, logický proces, je to jediná odpovídající interpretace koránu? Wilders uvádí pět citací z Koránu, nedokázal by někdo pěti citacemi ze Starého zákona totéž? V tomto způsobu myšlení není odděleno náboženství od politiky: vezměme v úvahu, jak dlouhodobý a obtížný proces do byl v Evropě. Nechci islám hájit, jen upozornit na to, že tahle věc se nedá vyřešit několika sugestivními filmovými záběry.

Další věc: strach dnešní Evropy před islámskými radikály je oprávněný mimo jiné i kvůli tomu, že ti lidé mají jednu velikou přednost: opravdu v něco věří. V Evropě dnes kvetou nejrůznější druhy socialismu a komunismu, ideologie odvozené od křesťanství, ale vykastrované, ochuzené právě o víru. Proto se nám vlastní minulost jeví jako víceméně nekonečná série ohavných zločinů a historických podvodů, za něž je třeba se omlouvat a které je třeba demaskovat, a budoucnost, k níž spějeme, je společnost všeobecného bohatství a blahobytu – jako by blahobyt nebyl jen něco, co bývá přidáno ke spravedlnosti. Tato společnost je teď konfrontována s otevřenou výzvou k boji na život a na smrt, a protože už zapomněla, jak se to dělá, hledá únikové cestičky. Tím předvádí svou bezbrannost a zvyšuje chuť protivníka. Lidé, kteří si ze své existence vypreparovali víru, jsou vlastně mrzáci.

A konečně: Wilders žádá, aby byly uzavřeny hranice muslimským přistěhovalcům a aby ti, kteří už tu jsou, podepsali dohodu o úplném přizpůsobení (co to znamená?). V tom je mnoho nepřiznaného pokrytectví. Důvodem masového přistěhovalectví není jen otevřenost západních demokratických států a přitažlivost jejich prosperity. Druhá, přinejmenším stejně důležitá stránka věci je, že vysoký životní standard s sebou nese nechuť vykonávat některé nepohodlné práce a pracovitost platí jen odtud potud, v hranicích vymezených „sociálním státem“. Tak vznikla přirozená poptávka po těch, co jsou ochotni vykonávat i ty práce, které nám už nevoní, a kteří jsou schopni (často proto, že jim nic jiného nezbývá) na část pohodlí „sociálního státu“ potichu rezignovat. Otevřenost není jen projevem ctnosti, ale taky slabosti, a vrata pro imigranty se zjevně už z toho důvodu nedají zavřít. Přitom Jde o jakýsi import proletariátu, který si s sebou ovšem přináší mentalitu a světonázor poněkud jednodušší, než jsou ty naše. Z tohoto hlediska jsou Wildersovy představy nesmírně naivní.

Problém evropského Západu (tj. taky náš problém) je v tom, že se tu v posledním půlstoletí velmi zmenšila schopnost věřit, bojovat a pracovat. Islámští radikálové to vycítili (není těžké to vycítit), ale tahle situace nevznikla jejich přičiněním, oni ji jen využívají.

A teď: úplně podstatné na celé věci není to, zda jsou tyto mé závěry správné nebo ne. Úplně podstatné je, že aby si člověk mohl všechny tyhle otázky klást a pokoušet se na ně tak či onak odpovědět, musí napřed Wildersův film vidět. Zdá se, že evropští političtí představitelé místo toho doporučují postup, který nápadně připomíná to, jak se kdysi český bolševický režim vypořádával s Chartou77. Je třeba to honem zamést pod koberec, my to za vás hlasitě odsoudíme, vy se o nic nestarejte a bude pokoj.

Evropská tradice ovšem je, spornou záležitost předložit veřejnosti a podrobit ji věcné kritice. Jde o to, nakolik je názor, pohled pravdivý, a ne o to, nakolik má být „povolen“ nebo „tabuizován“ podle předem daných závazných a nezpochybnitelných ideologických kritérií. Pravdivost a spravedlivost nějakého pojetí problému se dá poznat jen ve svobodné a otevřené diskusi, tohoto názoru bychom se neměli vzdát navzdory Usámu bin Ládinovi, Jaap de Hoop Schefferovi, Terry Davisovi, Ivanu Langrovi ani Františku Bublanovi.

Výzvu radikálního islámu nelze uposlechnout, protože bychom se vzdali svobody, která je ovšem vždycky spojena s „bezpečnostním rizikem“. Svoboda je nebezpečná věc. Je třeba v ni věřit, pracovat pro ni, v případě nutnosti za ni bojovat a přinášet oběti.

30. března 2008