Velký problém máme skoro pod nosem

Když před pár dny poukázal Martin Weiss na to, že se protičínské bouře v Tibetu staly laciným prostředkem v soutěži o titul krále morální krásy českých intelektuálů, byl obviněn z bezcitnosti. Řekl bych, že neprávem.

Ovšem, čínský zásah v Tibetu byl odporný. Podobně odporné je udílení hraběcích rad toho typu, že obě strany konfliktu by se měly mírnit. Tibeťané by se měli po desetiletích čínského útlaku chovat jako angličtí gentlemani, a miliarda Číňanů by to pak měla velkoryse zohlednit. Rady tohoto typu s oblibou udílí náš pan prezident.

Útlak v Tibetu přímo vybízí k tomu, aby člověk k němu zaujal zásadní postoj. Bude to na pohled hezké a dopad bude nulový. Obojí spolu souvisí. Není to důvod, proč by člověk k věci neměl říci svoje, ale s plným vědomím, jakou váhu má jeho hlas.

Přitom za našimi humny se dějí věci, k nimž by se český intelektuál měl vyjadřovat přinejmenším se stejnou vervou jako k tomu, co se děje v Tibetu, ba s větší, protože se bezprostředně dotýkají i našich zájmů. Mám na mysli problém Robert Fico.

Pan Fico byl jedním z těch, kteří se vytrvale pokoušeli prosadit právo politiků v zemích EU vstupovat do vládních koalic s extremisty. Tento prapor drží dodnes a upřímně řečeno byl úspěšný. Teď se chystá k dalšímu významnému kroku: chce na Slovensku rafinovaným způsobem přidusit (ne-li udusit) svobodu projevu. Vláda přišla s tiskovým zákonem, který zakotvuje tak široce pojaté právo na odpověď, že by se vládní politici stali těmi, kdo spoluvytvářejí slovenský tisk. Něco na způsob známé komunistické opičárny „Mládež vede Brno“ – tentokrát pod názvem Fico se Slotou dělají noviny.

Dá se namítnout, že se nesmíme vměšovat do vnitřních záležitostí sousedních zemích. To platí pro politiky, proto náš pan prezident jezdí bezprostředně po volbě pózovat do Bratislavy před Grassalkovičův palác. Ostatní ovšem nejsou touto řeholí vázáni. Už proto, že pokud se podobný zákon podaří prosadit a papaláši z Bruselu ho spolknou (všechno na to vypadá) bude to precedens. A to precedens pro Jiřího Paroubka, který si přeje zavést u nás „tiskový zákon rakouského nebo německého typu“ – slovenský návrh má nepochybně všechny potřebné parametry. A o hlubokém spříznění duší mezi Paroubkem a Ficem nelze pochybovat.

Nedělejme si iluze, ta věc se týká i nás, a to velmi. Naši slovenští kolegové si zaslouží podporu a solidaritu.

lidovky.cz pátek 28. března 2008