Waterloo senátora Mejstříka

Připadá mi nemilá povinnost psát o problému, který jsem vlastně způsobil já. Někdy v roce 1991 jsem podal ve Federálním shromáždění návrh na úpravu §260 trestního zákona, který činí trestným činem podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Jako příklady měly být podle mne uvedeny komunismus a fašismus. Návrh přišel nečekaně a přes okamžitou mobilizaci sil Pravdy a Lásky, kterým se to nehodilo do kšeftu (do FS přijel coby hasič tehdejší místopředseda vlády Rychetský) byl taky odhlasován. Za rok nato novelu zrušil Ústavní soud.

Dnes se na věc dívám jinak: nahlížím, že např. proti pojmu „nacismus“ je pojem „komunismus“ těžko uchopitelný. Že problémem Československa let 1948-89 nebyl žádný komunismus an sich, nýbrž to, že se stalo kolonií Ruského impéria, jehož závazným státním náboženstvím tehdy byl tzv. marxismus-leninismus. Že verbální projevy by v demokratickém státě neměly být trestány. A konečně že novela trestního zákona, jehož cílem je zákaz třetí největší politické strany, jakkoli odporné, je právní obezlička, navíc mocensky neprosaditelná, takže povede jen k oslabení vážnosti zákona všeobecně.

Novou, vylepšenou úpravu teď navrhli a prosazovali v první řadě senátoři Štětina a Mejstřík. Nechci nijak zpochybňovat osobní korektnost senátora Štětiny, ale to, že byl nějakou dobu členem KSČ, nepovažuji u navrhovatele zrovna této novely za šťastné. Senátor Mejstřík vysvětlil, že byl sice funkcionářem SSM, ale dělal v této funkci maximum, aby komunistický režim skončil. Jako ostatně všichni v té době. Komentáře netřeba.

Námitky senátorů ODS ve včerejší rozpravě se tentokrát už netýkaly merita věci (vše podstatné ostatně řekl při prvním projednávání zpravodaj, senátor Volný), ale okolnosti, která vůbec není nedůležitá: oba dva hlavní navrhovatelé podpořili v prezidentské volbě Jana Švejnara (pan Mejstřík pronesl dva nejmilitantnější projevy). Přitom museli vědět, že pan Švejnar je sice formálně kandidátem zelených, ale fakticky kandidátem Jiřího Paroubka, a že není volitelný bez masivní podpory komunistů. A dále, že ve hře není prezidentství Václava Klause, ale další existence této vládní koalice, k níž jedinou alternativou je vládnutí Jiřího Paroubka s komunisty v zádech. V takové situaci by byl pan Švejnar bezmocnější než Beneš v roce 1948 – tedy něco mezi Benešem anno 1948 a Ludvíkem Svobodou anno 1968.

Senátoři ODS došli včera k závěru, že důvěryhodnost obou navrhovatelů je nulová, a návrh poslali pod kytičky. Je velmi těžké se jim divit.

lidovky.cz 27. března 2008