Paroubkova pouť do Moskvy

Po návštěvě Číny a Sýrie namířil si to Jiří Paroubek v rámci politiky mnoha azimutů do Ruska. Kromě něho se výpravy účastní dva čelní sociálnědemokratičtí experti na zahraniční politiku (Zaorálek a Hamáček), jeden na ekonomiku (Mládek) a navíc ještě předseda poslaneckého klubu Hašek. Formálně jde o setkání představitelů dvou bratrských stran, ČSSD a strany „Spravedlivé Rusko“ (Putinova c. a k. parlamentní opozice o síle asi 8%). Paroubek by jí rád pomohl do Socialistické internacionály. Předseda strany Mironov je ovšem zároveň předsedou Rady federace a česká delegace se má údajně sejít i s předsedou Dumy.

Podle toho, co Jiří Paroubek řekl před cestou novinářům, je „naším“ zájmem mít v Rusku partnera (není jasné, kdo jsme ti „my“: zda sociální demokraté, nebo prostě my všichni). Tady prý ČSSD supluje vládní politiku, protože vládní politici nejsou schopní vést s vládnoucí garniturou Ruska dialog. Cesta tak podle předsedy ČSSD do určité míry nahrazuje činnost exekutivy, protože jejím cílem je získat stanoviska, které sociální demokraté nemohou nabýt od české exekutivy, od ministerstva zahraničních věcí a od premiéra.

Jak sdělil místopředseda PS Zaorálek, bude řeč samozřejmě i o otázce amerického radaru v ČR. Že to pro ČSSD nebude v jednání s ruskými partnery otázka konfliktní, je předem jasné.

Součástí návštěvy mají údajné být i otázky ekonomické a hospodářské spolupráce mezi oběma zeměmi.

Cesta, která je s okázalou ledabylostí maskována jako setkání vedoucích představitelů dvou spřízněných stran, připomíná spíš jednání české exilové vlády, (zatím zahnané pozue do vnitřního exilu, poměrně fešáckého, vždyť k němu patří i zastoupení v parlamentu) s představiteli ruského státu.

Nabízí se zajímavé srovnání: v roce 1867, jako odpověď na rakousko-uherské vyrovnání, uskutečnili čelní čeští politici demonstrativní pouť do Petrohradu a Moskvy. Jednali s ministrem Gorčakovem a přijal je i car. Rusové ovšem měli tenkrát minimální zájem zkomplikovat si kvůli Čechům své vztahy s dunajskou monarchií (také realisticky nahlíželi, že na nějaký konflikt nemají), a čeští politici se nedokázali přenést přes své výhrady ke způsobu, jak Rusové jednají s Poláky a k slavjanofilskému projektu sjednocení Slovanstva pod vládou jednoho cara, pravoslaví a společného (rozuměj ruského) jazyka. Takže vlastně o moc nešlo.

Dnes je situace jiná: Putin s Medvěděvem se nemají čeho bát a Paroubek se svými spolupracovníky si bohužel myslí totéž.

lidovky.cz 26. března 2008