Na pořadu dne opět „kartáče“

Český tisk nevěnoval dosud náležitout události významu nemalého: Prezident s premiérem se včera dohodli na několika věcech: za prvé, zavedou či obnoví pravidelné měsíční schůzky,v nichž budou „ladit své postoje“ k aktuálním otázkám. Za druhé, prezident se bude napříště účastnit všech schůzí vlády, kde se řeší „klíčové otázky“. A za třetí, jakmile se uzdraví ministr zahraničí, budou se na Hradě konat rovněž pravidelné schůzky prezidenta, premiéra, vicepremiéra pro evropské záležitosti a ministra zahraničí, věnované zahraničně politickým otázkám.

Děje se tak v situaci, kdy se opozici, části koalice a Havlovým příznivcům sice nepovedlo nahradit v prezidentské volbě Klause Švejnarem, ale zato výrazně oslabit a podvrátit už tak slabou vládu. Topolánkovi nezbylo, než provést krajně riskantní tah a do rozhádané koalice si přizvat ještě prezidenta, s nímž neměl v minulosti ideální snahy, který v žádném pracovním společenství není schopen hrát jiné než první housle a jehož představy např. o zahraniční politice jsou už bohužel jen směsicí ujetosti a vyčůranosti.

Klaus se tomu určitě nebránil, naopak: v takovém prostředí se cítí jako ryba ve vodě. Podobná setkání probíhala (tenkrát jen v rámci vznikající ODS) už od počátku devadesátých let a jejich účastníci pro ně vynalezli přiléhavý název „kartáč“. Jeho povaha vyplývá z toho, co na téma obdobných schůzek s tehdy premiérem Klausem v době, když byl ještě prezidentem, napsal Václav Havel: schůzky se „staly mým postrachem a noční můrou… Měly tentýž průběh: patnáct, dvacet minut velmi přátelského rozhovoru o všem možném a pak ona důležitá chvíle úderu, totiž nějaká výtka k mému počínání z poslední doby.“ Toho si teď premiér a ministři užijí vrchovatě.

Prezidentovy představy o zahraniční politice a o bezpečnostních rizikách ČR jsou většinou zcela utrženy od reality. Jeho autorita na vnitropolitické scéně a ve veřejnosti je otřesena daleko více, než je ochoten si připustit (ostatně, je vůbec ještě schopen si něco připustit?). Na sekýrování vnitřní opozice ve vládě nemá žádné instrumenty a ODS je schopen pomoci nanejvýš tak do opozice.

Premiér Topolánek si zvolil (respektive kývl na) velmi riskantní projekt. Problémů se nezbavil, spíš je ještě rozmnožil.

lidovky.cz 18. března 2008