Morálka papalášů

Minulý čtvrtek informovala Mladá fronta Dnes o technice, jíž mají být odpolitizovány olympijské hry v Pekingu. Protože olympijská charta zakazuje politickou propagandu na hrách, uzavírají některé státy se svými sportovci smlouvy, v nichž se reprezentanti zavazují neposkytovat komentáře na politická témata. ČOV podle slov předsedy Jiráska s ničím podobným nepočítá. Bylo by to taky zbytečné, z našich vrcholových sportovců má s Čínou jakýsi problém jen Barbora Špotáková. To, co deníku řekli někteří další, může naše bafuňáře uklidnit: radši bych to neřešila – náplní sportu je, aby se sportovci sbližovali – bylo by špatné, kdyby olympiádu kdokoli zneužil k politické propagandě, ať už ze strany sportovců, nebo organizátorů.

Vyvstává otázka, co to vlastně znamená politická propaganda: Čína bude předstírat, že je země jako každá jiná (což je právě politická propaganda), a sportovní delegace z demokratických států jí to nepoliticky potvrdí.

Co čert nechtěl, Čína vzápětí předvedla, jak to s tou „zemí jako každá jiná“ je. V Tibetu propukly nepokoje, asi největší od povstání v roce 1959. Přesně to nikdo neví, informační roleta byla vzápětí pečlivě zatažena. Lhasu obsadila armáda a policie, na ulicích se střílí. Čínské úřady uvádějí deset mrtvých, zkušenost velí připsat si za tu číslici aspoň jednu nulu navíc.

V této situaci se k událostem v Tibetu vyjádřil předseda naší největší opoziční strany: „Já si myslím, že Tibet je po mnoho generací integrální součástí Číny, takže je věcí Číny, jakým způsobem ty věci řeší.“ Nad touto logikou zůstává rozum stát: za prvé, představme si, že by někdo na počátku minulého století prohlásil: Já si myslím, že Polsko je po mnoho generací součástí Ruska… atp. A za druhé: když je nějaká oblast „integrální součástí“ nějakého státu, může si tam dělat, co ho napadne.

Jiří Paroubek ještě řekl: „Já jsem zatím viděl záběry, na kterých dav napadá obchody a neviděl jsem na těch záběrech činnost čínské policie ani čínských vojáků, takže já z těch záběrů nemohu vyvodit žádný takový závěr“ (o nedemokratičnosti čínského režimu).

Je zjevné, že ty demonstrace nebyly tak mírumilovné jako ta včerejší před Čínským velvyslanectvím v Praze. Ať se ale pan Paroubek netváří, že i tak není nad slunce jasné, kdo je tady vlk a kdo beránek, a že si musí počkat, až mu čínské ministerstvo propagandy pošle oficiální záběry ze zásahu policie a armády. Jistě, ČR je malá země. Jistě, ČR má zájem na korektních vztazích s Čínou. To neznamená, že nesmí ani ceknout. A už vůbec ne, že naši političtí představitelé musí vést cynické řeči, při nichž se člověk těžko brání otázce, co všechno by oni sami byli schopni u kormidla moci dělat – samozřejmě jen tenkrát, když by byla nějak zásadně ohrožena jejich úspěšná politická kariéra.

lidovky.cz 17. března 2008