Šibalství Jiřího Paroubka

Ve včerejších novinách mne zaujaly tři zprávy, všechny se týkají předsedy ČSSD Paroubka a velmi svádějí k tomu, aby si je člověk propojil.

Jiří Paroubek sice považuje pořád ještě Topolánkovu vládu za legitimní, ale má s tím očividně čím dál tím víc práce vzhledem k tomu, že v ČSSD se neustále šíří názor o opaku (tím se sociální demokraté přibližují svým komunistickým souputníkům, kteří už vládu za nelegitimní prohlásili, dokonce dvakrát).

Jiří Paroubek označil v Právu koaliční vládu za vládu extrémní pravice. To se očividně týká především ODS, která se tak dostává do nelichotivého sousedství Národního odporu či Národní strany. Je to trochu zvláštní, protože např. nacionalismus (jedno z hlavních charakteristik „extrémní pravice“) sdílí ODS s ČSSD a s komunisty, kteří občas budí dojem, že by se měli jmenovat „nacionální komunisté“, a to už asi deset let, a navzájem se v něm trumfují.

A Jiří Paroubek se sešel s místopředsedou strany Spravedlivé Rusko Babykovem, s nímž a s jeho stranou navázal družbu a chce ji údajně protlačit do Evropské socialistické strany. Spravedlivé Rusko je pseudoopoziční strana, kterou si zřídil před časem báťuška Putin, aby to nevypadalo, že vládne autokraticky. Jak typické pro zemi, která dala světu takové osobnosti jako kníže Potěmkin!

Když si to dáme pěkně dohromady: pan Paroubek to už dlouho nevydrží a dojde také k závěru, že vláda je nelegitimní. Protože se na tom sjednotí se svou stranou i s komunisty, otevře se možnost zbavit se vlády prostředky, které se používají vůči nelegitimním vládám.

Vzhledem k tomu, že nejsilnější vládní strana je extrémně pravicová, naloží se s ní způsobem, jakým se nakládá s extrémně pravicovými stranami.

Protože však nějaké opoziční strany musí existovat (co by tomu řekli v Bruselu a ostatně existují i v Rusku), zkonstruuje se poté namísto ODS opoziční strana ruského typu.

Tento obrázek je trochu přeexponovaný: pan Paroubek má stejně jako jeho hlavní oponent Topolánek tu slabinu, že občas moc mluví. To lze vykládat dvojím způsobem: buď říká nahlas věci, které by si, pokud je chce realizovat, měl nechat pro sebe – nebo prostě občas plácne, co mu slina na jazyk přinese, aniž by to bral se smrtelnou vážností.

Pravda bývá složitá a bude asi někde uprostřed mezi těmito dvěma krajnostmi.

lidovky.cz 14. března 2008