Zkáza lodi Wilhelm Gustloff

Polský tisk a polská veřejnost se podle zprávy z včerejšího Práva podrobně a velmi kriticky zabývá filmem o potopení lodi Wilhelm Gustloff. Považují ho za tendenční a falšující dějiny.

O co jde: loď byla vyrobena těsně před druhou světovou válkou a měla sloužit k rekreaci německých pracujících (Hitler byl socialista, i když zvláštního ražení). Za války sloužila vojenskému námořnictvu pro transport raněných a jako vojenská ubytovna. V lednu 1945 měla evakuovat do německého vnitrozemí německé civilisty, kteří v panice prchali před postupujícími ruskými vojsky. Kromě devíti tisíc civilistů bylo však na palubě asi půldruhého tisíce vojáků. Loď nebyla označena jako civilní plavidlo, na palubě měla protiletadlová děla. Vzhledem k přetížení plula hlubokými vodami a v noci měla zapnuto osvětlení, což se jí stalo osudným: 30. ledna po deváté večer ji třemi torpédy poslala ke dnu ruská ponorka. Vzhledem k enormní zimě (bylo 20°pod nulou) zahynulo devět tisíc lidí (pro srovnání: při katastrofě Titaniku přišlo o život 1500 cestujících).

Zjevně jde o tragickou událost, jakou s sebou válka nese: velitel ponorky nemohl vědět, že útočí (převážně) na civilisty. Je otázka, zda, kdyby to věděl, by mu to bylo vadilo. Ostatně pokračoval jen ve způsobu boje, který zavedla protistrana. Sice není nezbytně nutné se protistranou toho druhu, jakou byl Hitler, tak důkladně inspirovat, ale stalo se, a nejen v tomto případě. Zajímavé jsou spíš polské reakce. Film prý bagatelizuje ruské a polské oběti a nafukuje německé, sugeruje lidem dojem že německý národ se skládal jenom ze svedených, podvedených, vybombardovaných, znásilněných a sadisticky zabitých.

Tato kritika vychází z předpokladu, že kdykoli je řeč o nějakém konkrétním případě, kdy přišly o život tisíce, případně desetitisíce německých civilistů, je třeba napřed zdůraznit, že před polskými, ruskými tec. obětmi mají malou váhu a že si za to vlastně mohli sami (v tom se od nás Poláci neliší, viz vyčůrané teorie o příčině a následku; tady jde o očividný následek). Proč dnes, šedesát tři let po válce, není možné si odpustit takové hloupé řeči a dát najevo prostě smutek nad těmi, kteří přišli zbůhdarma o život, konec konců to byli naši bližní! Zřejmě na naší straně přežívá nezpracovaná nenávist: nenávist pramení z toho, že máme své máslo na hlavě, i když je ho jistě méně než toho německého, to nikdo nepopírá. Jenže se ho nedokážeme se ho zbavit přirozeným způsobem a podloudně ho podstrkujeme kdekomu, taky utopeným civilistům: jaképak cavyky, konec konců jste si to zasloužili.

lidovky.cz 12. března 2008