Jak si jsou Češi a Maďaři podobní!

Ve věci zdravotních reforem vypadá maďarská politika jako negativ té české. Tentýž problém (v Maďarsku jde navíc o školné). Totéž pojetí problému: nejde ani tak o věc samu jako o to, že se opozici znamenitě hodí jako instrument ke svržení vlády. Jen rozdělení rolí je jiné: koalice je v tomto případě socialisticko-liberální, opozice národně konzervativní.

Maďarsko má na rozdíl od ČR obecný zákon o referendu. Sporné bylo v tomto případě téma: ústavní soud rozhodl, že neodporuje zákonu (zákon zakazuje jen referendum o daních a rozpočtu). Přesto se mi téma zdá být na pováženou: je to, jako kdyby se hlasovalo o tom, má-li každý občan dát státu měsíčně třicet korun navíc. I po důkladné a věcné přesvědčovací kampani bude málo idealistů pro. Naštěstí mi do toho nic není.

Referendum dopadlo tak, že se zúčastnilo přes padesát procent lidí a pro zrušení poplatků jich bylo přes osmdesát procent. To znamená, že je platné na druhou. Vláda už připravuje zrušení plateb.

Opozice si ovšem slibovala od referenda víc: další krok ke svržení vlády. Mluvilo se o rozsáhlých demonstracích, které mají trvat v případě nutnosti až do vypršení jejího mandátu. Nepodobá se to naší situaci jen v tom, že Maďaři jsou horkokrevnější než Češi a neváhali proměnit ulice Budapešti v bitevní pole na den padesátého výročí revoluce z roku 1956. Když jde o svržení Gyurcsánye, musí jít pieta stranou.

Jinak máme to základní společné. Mezi vládní koalicí a opozicí probíhá studená občanská válka. Věcné problémy, pokud se k tomu jen trochu hodí, se chápou jako klacek na vládu. Podbízivý populismus usiluje přenést rozhodování z vlády a parlamentu v lepším případě do referend (viz americký radar), v tom horším do ulic. Volby jsou dobré jen k tomu, aby byly v co nejkratší době zvráceny. Politika, která v normálních (demokratických) zemích slouží ke snižování hladiny nenávisti ve společnosti, v postkomunistických státech funguje jaksi naopak. Zdá se, že ne nadarmo nám naši ruští protektoři po čtyřicet let vtloukali do hlavy poučku, že nenávist je hnací silou dějin.

Na naší prezidentské standardě je, jak známo, napsáno „Pravda vítězí“. Maďaři, kteří si na parádní formality potrpí stejně jako Češi, prezidentskou standardu nemají. Možná že by bylo možné vytvořit jednu společnou, a na ní nápis: Fiat justitia, pereat mundus. (Volně přeloženo: nechť se děje právo, i když svět přitom vezme za své).

Taková politika nemůže skončit dobře.

lidovky.cz 10. března 2008