ARCHIV

Do EU po internetu a tak vůbec

Trochu po donutilovsku

Jeden z pořadů herce Donutila se jmenoval "Zeptejte se mne na co chcete a já vám na to co chci odpovím". Styl je prostý. Položíte libovolnou otázku. Tázaný vám na ní odpoví cosi, co zaměstná vaši fantazii, s dotazem však souvisí nepřímo nebo vůbec. Cílem je dotaz zkrotit, tazatele pobavit a odvést jeho pozornost jinam. Tento styl je plně legitimní v oblasti zábavy. Pochopitelný při snaze zamlžit malér. Při propagandistické akci v národním zájmu zhoubný.

Vláda právě realizuje přesvědčovací kampaň pro Evropskou unii. Její součást tvoří i "přímé" internetové rozhovory s politiky. Podívejme se na dva z nich. První rozhovor absolvovala Hana Marvanová (H.M) pro server iHned , druhý Cyril Svoboda (C.S.) pro internetové Lidové noviny. Je vždy vybrána jedna otázka s odpovědí.

Dotaz: Má Unie svobody krizový scénář pro případ rozpadu euroamerických vztahů? Pokud nikoli, jak Vy osobně by jste v takové situaci, jistě ohrožující národní zájem, reagovala?

H.M.: Náš postoj je jasný: chceme, aby ČR v rámci EU prosazovala i nadále těsnou vazbu a spolupráci s USA a s dalšími státy v rámci NATO.

Dotaz: Sdělte tři jednoznačné nevýhody členství v EU. Co si myslíte o kanceláři sudetských Němců v Praze?

C.S.: "Nevýhody": zcivilizování komunistů, konec korupce, konec tunelářů.

Mlžení nanic

Hana Marvanová volí styl odpovídající televizní debatě. Televize jako médium preferuje mlhavá tvrzení, neurčitý a smířlivý tón. Umožňuje změnit JAK VY na MY JASNĚ aniž by to pohoršovalo. Písemná debata po internetu tomuto stylu vzdoruje. Na písemný dotaz je nutné odpovědět tak, jak byl položen. Ve čtenářích to budí pocit serióznosti a přímosti. Možnost budoucího úniku před médii písma si obratný politik vytvoří dvojznačnou odpovědí. Odpověď paní Marvanové je dortem pejska a kočičky, který by rozumný politik vzhledem k průřezu čtenářstva iHned nikdy neměl nabídnout.

Cyril Svoboda se uchýlil k emotivnímu tvrzení ve stylu sovětizovaných médií. Inspirace televizním odborářským pokřikem nepochybná, takticky však zcela mylná. Tvrdit vlastně, že nevýhody EU neexistují je politicky neprozíravé. Ministr zahraničí tak zadarmo odkryl záda ODS, která je mediálně sebejistější a mnohem obratnější než vládní kruhy. Svoboda měl několik problémů vyjmenovat a vyjádřit vážné znepokojení. Naše členství s problémy EU spojit. Sdělit, že mimo EU jsou tyto otázky neřešitelné a pro ČR-nečlena, smrtící.

Problém kádrů?

Problémem vládní kampaně je dále její nezpůsobilost. Propaganda sice vyžaduje ohnivé řečníky, ale chladné scénáristy. Profesionální a nezúčastněné analytiky se znalostí metod a prostředí, ale s odstupem od předmětu propagandy samé. Z kampaně vedené vládními úřady čiší dílem formálnost (metody kampaně jsou okopírovány od národů s odlišnou historií a psychologickou výbavou), dílem horlivost (aktéři jsou přesvědčeni že bojují proti Temnotě za šťastnou budoucnost nás všech).

Lze se proto domnívat, že propagandistický kádr českých ministerstev tvoří velmi mladí lidé, možná znalí reklamních metod v západním střihu. Tomu by napovídala ona formálně zvládnutá obrazová kreativita (dobré billboardy) a slušné reklamní předměty od balónků po letáčky. Souběžně se však žene nedostatek kulturního vcítění a povrchní psychologie této reklamní kampaně. Sice se zde reflektuje rum, slivovice a Olomoucké tvarůžky, nechybí přátelský portugalský rybář a švédská hospodyně, kteří nám to vše přejí. Naprosto však chybí kontext, v jakém to vše má smysl a budovaná představa multikulturního ráje může být vnímána i jako kulturní hrozba. Dvěma stům milionům korun chybí prostě přiměřenost a taktika.

Zdeněk Švácha