Od politické korektnosti k politickým procesům

Nevím pořádně, kdo je to Daniel Landa. Neslyšel jsem žádnou jeho písničku a upřímně řečeno ani se k tomu v budoucnosti nechystám. Zpívá prý „Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ“. To mi připadá poněkud pitomé. To, že je člověk součástí nějakého kolektivu, znamená závazek pracovat k tomu, aby ten kolektiv byl v budoucnu aspoň o fous lepší, než je teď. Když to člověk dělá pořádně, má naději, že se v průběhu toho úsilí stane o fous lepším i on sám. Pyšnit se pouhou příslušností k nějakému stádu je hloupost.

Nicméně: pan Landa byl v médiích obviněn, že si svůj poslední plakát ozdobil bílým, červeným a modrým pruhem, což je protektorátní vlajka. Pokud je tomu tak, obdivuji toho rockera, já jsem to až do teď nevěděl. Nechápu však, proč by se člověk, který je, jak z výše uvedeného citátu vyplývá, vypjatý nacionalista, hlásil zrovna k Protektorátu Böhmen und Mähren.

To ale není všechno: pan Landa má na zmíněném plakátu na límci bundy nápis Mercurius, vypadá to jako firemní značka. Ve skutečnosti to je latinský název planety Merkur, planeta Merkur obíhá kolem Slunce 88 dní, osmé písmeno v abecedě je H, dvakrát H znamená Heil Hitler (šifru 88 prý extremisté běžně používají).

Předpokládám, že by se pan Landa mohl k tomuto nekalému astronomickému záměru přiznat. Nejspíš by ho ale předtím museli mučit. To se v procesech, v nichž se vznášejí podobná obvinění, pravidelně dělává. Následuje podle historického období a místních zvyklostí hranice, guillotina, šibenice nebo gulag.

Obžaloby tohoto druhu jsou stejně vyšinuté a fanatické jako ideologie extrémních nacionalistů a holých lebek. A nebývají vznášeny zdaleka jen proti rockerům.

Prezident Klaus je přesvědčen, že na globálním oteplení, pokud vůbec existuje, se člověk svou činností nijak významně nepodílí, a že na něm koneckonců není nic špatného. Můj soukromý názor je, že lidé v dnešní době klima ovlivňují, že je to věc odborných debat a že vzhledem ke stavu lidské společnosti se s tím toho v dohledné době asi moc nenadělá. A hlavně, že pro toto velké globální téma panu prezidentovi nějak nezbývá čas na témata přízemnější, nebezpečí, na něž bychom se aspoň trochu připravit měli a kde by i on mohl přiložit ruku k dílu: například islámský terorismus nebo obnovené imperiální ambice Ruska.

Přesto na mne působí depresivně prokurátorský, inkviziční tón, který dýchal zejména z některých příspěvků v rozpravě při prezidentské volbě (předseda Zelených Bursík, poslankyně Jacques ad.) a který se teď znovu ozývá v souvislosti s prezidentovou účastí na konferenci v New Yorku. Vrcholem bylo obvinění, že Klaus svými názory zavinil nezvolení ČR do Rady bezpečnosti OSN: domorodci z tichomořských atolů mají prý takový strach ze stoupajících vod, že nezvedli ruku pro zemi, jejíž prezident zpochybňuje potopu světa. A zase: kdyby Klause mučili, nepochybně by se ještě přiznal, že to udělal schválně.

Žijeme ve zvláštní době: zpochybňovat globální oteplování je, zdá se, totéž jako zpochybňovat holocaust. Máme však svobodu kreslit karikatury proroka Mohameda nebo – na protest proti využívání zvířecích kůží v odívání – vystrkovat na své bližní holé zadnice. Jistě, i to je důsledek svobody – ale spočívá v tom její smysl?

A závěr? Zjišťuji, že člověk v podstatě nemá nárok říci panu Bursíkovi nebo paní Jacques, že nesouhlasí s tím, když výklad klimatických jevů povyšují na fanatickou ideologii nebo s jejich odporem k využití jaderné energie. Zato na ně, když si to ideově zdůvodní (protest proti obchodování kožešinami) může kdykoli vystrčit holou prdel.

To je vše, co nám zbylo ze vznešených ideálů osvícenství.

4. března 2008