Při sebeobraně nepřehánět!

Válku jsem prožil jako malé dítě. Přesto si dodnes pamatuji letecké poplachy. Neurotizovaly mne, bál jsem se. Nejprve se z rádia ozvalo hrozivé varování (dodnes si ho pamatuji): „Svaz nepřátelských bombardovacích letadel nad územím Korutany – Štýrsko“. Pak první houkání sirén, jakýsi warning. Druhé znamenalo vyhlášení poplachu. Třetí, osvobodivý přímý tón, hlásil konec. Mezi prvním a druhým houkáním zbývalo člověku zhruba dvacet minut na to, aby se dostal do krytu.

Od té doby technika pokročila. Kdyby mi byly čtyři roky a žil bych někdy před čtyřmi roky v Izraeli někde v sousedství pásma Gazy, měl bych na stejnou cestu do krytu cca sedmnáct vteřin. A jistotu, že to potrvá nejméně další čtyři roky.

Teď Izrael sáhl k rozsáhlému protiopatření. Při útocích na potenciální odpalovací místa v pásmu Gazy přišlo o život přes sto lidí. Mezi nimi civilisté, ženy a děti. Byl ale snad terčem útoků Hamásu na Izrael někdo jiný? Zbraně si dosud neumějí vybírat mezi vojáky a civilními osobami, a navíc pro teroristy existují pouze takzvaní civilisté.

Nato se zvedla vlna rozhořčení organizací pečujících o světový mír. Generální tajemník OSN Pan Ki-Mun prohlásil, že Izrael má sice právo na sebeobranu, ale zde jde o „naprosto přehnané použití síly, spojené se zabitím a zraněním tolika civilistů včetně dětí“. (V Izraeli zřejmě umírají jen vojáci). Rada bezpečnosti pak odmítla „eskalaci násilí“. Předsednická země EU, Slovinsko, uvádí, že útok (zřejmě na rozdíl od těch teroristických) je nepřiměřený a porušuje mezinárodní právo.

OSN kdysi založili američtí idealisté a ruští vyčůránci jako společenství světových demokracií. Velmi rychle se ukázalo, že jde o orwellovskou hospodu, kde spolu sedí farmáři a čuňata (a občas už jsou od sebe k nerozeznání). Její smysl je nesrovnatelně skrovnější než byly původní představy. Zato její ambice se nijak neuskrovnily.

Hlavní teze zní, že vachrlatý mír mezi farmáři a čuňaty je třeba udržovat formou rozumného kompromisu. S útokem se zpravidla nedá nic dělat, je třeba se soustředit na napadené. Pokud je někdo napaden, hlavní starostí světových mírotvorců je pečovat o to, aby se nebránil příliš rezolutně. Sebeobrana ano, ovšem, ale nesmí se to s ní přehánět. V tom existuje, soudě podle symetrické reakce EU, ve světě a v Evropě jakási jednota.

Je to sice hnusné, ale trochu úlevy při tom člověk přece jen cítí: jak je dobře, že OSN ještě neexistovala v době povstání ve Varšavském ghettu!

lidovky.cz 3. března 2008