Fenomén práskačství v české politice

Slovník politiků hrubne, píší v dnešním Právu. A dokládají to „zápisem“ z jednání předsednictva Strany zelených v předvečer druhé prezidentské volby. Opět zafungoval „dobře informovaný zdroj, který si nepřeje být jmenován“ (a v tomto případě má věru proč). Buď jde o mistra v těsnopisu, nebo (což je pravděpodobnější) nikoli o zápis, ale o záznam. A pokud jde o záznam, vzniká otázka, zda si ho dotyčný pořizoval opravdu proto, aby ho, až se dožije politického důchodu, přehrával pro pobavení vnoučatům.

„Zápis“ je, to nelze popřít, zábavný. Předseda strany se údajně chlubí: „Jsme totálně emancipovaná součást koalice… Nachytali jsme kancléře“ (rozuměj Weigla se Šloufem). A poslankyně Jacques měla prohlásit: „Proč obhajobou tajné volby obhajovat prasata z ODS“.

Zeleným se zjevně lepí smůla na paty, po příhodě s Bursíkovým mailem další podobný malér. Jenže podobnost není stoprocentní.

To, co řekla na adresu politiků z ODS paní Jacques (podobně jako to, co řekl před pár dny na tutéž adresu předseda ČSSD Paroubek) jistě vypovídá o jejich postoji k politickým partnerům a oponentům. Jistě je taky pravda, že by si měli dávat pozor na ústa. Nelze ale odhlédnout od toho, že informace se v tomto případě dostala na veřejnost nikoli jejich indolencí, ale tím, že je někdo, proč bychom si brali servítky, prásknul. Dnes se nepráská tolik policii, jako médiím: je to bezpečnější, média si z pochopitelných a dobrých důvodů své „zdroje“ chrání. A možná je to i lukrativnější.

Je těžké vyčítat médiím, že takové věci zveřejňují. Chovají se profesionálně. Je těžké nevyčítat politikům, že takové věci říkají. Jen pokud jde o práskače, je to složitější. K práskačům (viz agenti StB) má česká veřejnost poměrně shovívavý postoj. Nicméně je pravda, že práskat se nemá. Ve všech oblastech veřejného života, a tedy i v politice, jsou věci, které se řeší před tváří veřejnosti, a věci, které se řeší diskrétně. Prolomit hranici mezi obojím v přesvědčení, že před tváří lidu je třeba řešit úplně všechno, nepovede k ničemu jinému než k velké a nekončící soutěži práskačů. A protože nikdy se nepodaří předestřít před tvář lidu vše, bude nakonec mít vrch ne ten, kdo dělá rozumnější politiku, ale kdo má k dispozici šikovnější práskače.

lidovky.cz středa 27. února 2008