ARCHIV

Sametová normalizace v mediální sféře

Český tisk je zcela zaujat pádem Vladimíra Železného. Triumfují mediální manažeři, kteří byli méně úspěšní než on. Politici, s jejichž oponenty se spojil. Bývalí spolupracovníci, které převezl. Vzniká dojem, že hlavní žába na prameni byla odstraněna. Teď jde už jen o to, rozdělit si kořist. A tady nejspíš nastanou problémy.

NOVA je jako medůza, která hraje všemi barvami v slané vodě bulváru (zároveň je to soukromá televize a dosud měla jistou – ovšem nevelkou – míru nezávislosti). Tomu, kdo ji vytáhne na vzduch, se nejspíš promění v hromádku beztvarého slizu. Úkol kultivovat ji a nezpůsobit, aby zároveň přestala být oním zázračným „oslíčku otřes se“, je skoro neřešitelný. Její vlastníci nemohou být tak hloupí, aby to neviděli, jsou ovšem v nezáviděníhodné situaci.

„Kauza Železný“ zastiňuje daleko podstatnější problém – stávající úpravu soukromého podnikání v oblasti elektronických médií, zejména televize. Stockholmský soud označil za hlavního viníka problémů, které vznikly CME, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání: nedokázala prý zabránit majiteli licence v rozchodu s investorem. Nejprve byl tedy na základě absurdního rozhodnutí oddělen držitel licence od investora : tím na sebe vzal stát fakticky povinnost pečovat o harmonické vztahy obou subjektů a ručit za počestnost mediálních podnikatelů s prázdnou kapsou.

Stát to neudělal z naivity, nesené ušlechtilými úmysly, právě naopak. Touží účinně kontrolovat elektronická média. Zmocňují ho k tomu fakticky oba zákony o rozhlasovém a televizním vysílání, vydané po roce 1989 (druhý je zpřísněním prvního). První podstatná věc je, že licence k provozování vysílání se propůjčuje na omezenou dobu a může být kdykoli odňata. Pro organizačně a finančně tak náročnou instituci jako je televize s celostátní působností to znamená, že se nad ní neustále vznáší Damoklův meč zániku. Odnětí, respektive neprodloužení licence může být mj. zdůvodněno tím, že stanice vysílá pořady, které propagují válku nebo líčí kruté nebo jinak nelidské chování takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním, případně pořady, které bezdůvodně zobrazují osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. To jsou subjektivní a gumová ustanovení, v zásadě jde o cenzuru, kterou chce osvícený stát potlačovat nízké pudy svých poddaných. Její alfou i omegou je nedůvěra v svépravnost občana.

Tím, kdo rozhoduje o přiznání, nepřiznání, prodloužení či odnětí licence, je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, správní orgán, vykonávající státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Má mj. dohlížet na rozvoj plurality programové nabídky a informací a dbát na jeho obsahovou nezávislost (státní kozel zahradníkem!). Jmenuje ji premiér na návrh Poslanecké sněmovny. Její členové nesmějí zastávat funkce v politických stranách nebo hnutích a vystupovat v jejich prospěch (další nesmyslné gumové ustanovení: kdo to posoudí?). RRTV je fakticky jen převodní pákou stávající parlamentní většiny.

To je zákonný podklad. Nyní k realizaci v konkrétním případě Novy. Podnět k zahájení správního řízení o odnětí licence chce podat ministr Dostál. Má k tomu stejné právo jako jakýkoli občan ČR. Stejně se dá říci, že multimilionář má ve společnosti stejné šance jako bezdomovec: teoreticky je to pravda.

Orgán, který o podnětu rozhodne, je stávající RRTV. Vládní koalice měla dost síly na to, aby svrhla starou, ale málo na to, aby zvolila novou. Spojila se tedy s komunisty a s jejich pomocí se jim podařilo zcela eliminovat vliv druhé nejsilnější strany, opoziční ODS. To samo o sobě je nehorázné. Od této chvíle jsou si, pokud jde o spolupráci s KSČM, s Klausem a ODS kvit. Komunistický čert je ovšem mazaný a nepomáhá koaličnímu Honzovi zadarmo: nyní (je zatím zvoleno 11 z 13 členů Rady) nedisponuje vládní koalice většinou dostatečnou k odejmutí licence. Musela by se spojit s jedním ze dvou komunistů, kteří se stali jazýčkem na vahách.

Důsledkem je, že majitelé Novy odvolali Železného pod politickým tlakem. A zároveň, aby umenšili pravděpodobnost, že o licenci přijdou, navázali kontakty s Grebeníčkem.

Vláda se na základě špatných zákonů snaží udržet elektronická média pod kontrolou. Protože na to není dost silná (v demokratických poměrech vláda nemá mít na takové věci dost síly), uzavřela další historický kompromis s komunisty. Tak se česká společnost posunula o další kousek na šikmé ploše sametové normalizace.

Mladá fronta Dnes 20. května 2003